Významný představitel italského radikálního designu, člen studia Alchimia a šéfredaktor věhlasných časopisů věnujících se architektuře a designu Alessandro Mendini odešel 18. února do designového nebe. Světoznámý tvůrce z Milána (*1931) vytvořil za několik desetiletí mnoho ikon světového designu ve službách nadnárodních značek Magis, Alessi, Philips, Cartier, Bisazza, Swatch, Hermès nebo Venini. Nejvíce se proslavil edicí křesel Proust pro Magis a produkty do domácnosti pro Alessi. Jaký měl vztah k bývalému Československu a co si myslel o komerčním designu?
Edici křesel Proust navrhl pro Magis v roce 1978.
Nejprve bychom se rádi zeptali na vaši návštěvu Československa v 80. letech 20. století. Při jaké příležitosti jste sem zavítal a bylo to poprvé?
Československo jsem navštívil několikrát. Jako šéfredaktor časopisu Modo jsem byl v kontaktu s architekty, umělci, grafiky a průmyslovými designéry, ale bohužel si již jejich jména nepamatuji.
Během svého pobytu v Praze jste údajně navštívil Uměleckoprůmyslové museum a ptal jste na práci Milana Knížáka. Jeho díla jste tam ovšem tehdy nenašel, protože z politických důvodů nebyla vystavena. Kde jste se seznámil s jeho tvorbou?
Seznámil jsem se s ním přes Alessandra Guerriera, hlavního představitele skupiny Alchimia. Myslím, že to byl Milan, kdo kontaktoval Guerriera.
Jak na vás tenkrát jeho návrhy interiérového nábytku působily?
V Milanově tvorbě jsem nacházel významné paralely s naším snažením v Alchimii.
Jednou z variant jídelního stolu, které Milan Knížák navrhoval mezi lety 1974 a 1976, je i bytelná deska Elegantní ohniště z roku 2000. Do bytu Milana Knížáka jsme zavítali v ELLE Decoration Zima 2017. Foto: Tomáš Souček
Knížáka jste následně vyzvali k prezentaci jeho práce v Museu Alchimia. Vzpomenete si, jakou výstava měla odezvu?
Tou dobou Alchimia absorbovala spoustu energie, jež byla podobná a zároveň různorodá. Milan byl součástí té synergie.
Jak vlastně skupina fungovala prakticky a jakým způsobem jste byl do ní zapojen?
S Alchimií jsem úzce spolupracoval. Byla to doba, kdy radikální designéři zpochybňovali koncept modernismu.
Nábytek z roku 1982 podle návrhu Alessandra Mendiniho
Radikální design, jehož jste jedním z hlavních představitelů, měl blízko k hnutí Arte Povera. Jaký byl váš vztah k jeho reprezentantům?
Období, kdy jsem vedl časopis Casabella, se časově shodovalo s radikálním designem a hnutím Arte Povera. Teoretik hnutí Arte Povera Germano Celant byl oficiálním kritikem umění v časopise Casabella. Pokud si dobře pamatuji, právě on vytvořil termín radikální design.
Váš i Knížákův přístup prezentuje přirozené prolínání obou disciplín. Z hlediska výtvarného umění je však vztah k designu poměrně komplikovaný.
Vztahy mezi uměním a designem jsou často nebezpečné a bývají špatně interpretovány. Řekl bych, že každý tvůrce je jiný a nelze zobecňovat. Já sám jsem eklektik, a tak je pro mě velmi přirozené přecházet z jednoho oboru do druhého, včetně psaní, divadla a uměleckého řemesla.
Knížákova trojdílná skříň z kolekce Softhard byla navržena v roce 1974, vyrobil ji však až o šest let později. Foto: Tomáš Souček
S jakým záměrem jste vytvářel soubor happeningů Mini Monuments for Spiritual Use z roku 1974? Byl pro vás experimentem jak rozvinout vaši designérskou polohu, nebo spíše rezignací?
Moje „objekty a performance pro duchovní použití“ byly vytvořeny hlavně pro obálky časopisu Casabella, jehož šéfredaktorem jsem tehdy byl. Některé vznikly pro semináře skupiny Global Tools. Odpovídají období, kdy jsem vyznával duchovní a animistické myšlení.
Vztahovaly se tyto akce rovněž ke kritice komercionalizace designérské praxe?
Byly to dny biologicky neodbouratelného plastu a ideologie extrémního konzumu. Mezinárodní skupiny, jež se hlásily k radikálnímu designu, bojovaly proti průmyslu ve prospěch řemesel.
Global Tools pochází z roku 1976
Z hlediska radikálního gesta, příznačného pro mnohé tehdejší umělecké performance a happeningy, na sebe v tomto souboru poutá pozornost akce Lassù, během níž jste zapálil váš objekt – archetyp židle na soklu ve tvaru pyramidy. Mohl byste popsat impulsy, které vás k tomuto happeningu vedly?
Cílem židle Lassù bylo dát objektům organický život, jaký mají lidé: těhotenství, zrození a život. Úpadek a smrt. Židle Lassù zahynula dramatickou a násilnou smrtí. A pak tato pyramida umožnila proměnu židle na památník.
Mendiniho Lassù z roku 1974
Rozhovor vznikl při příležitosti výstavy 5KV v pražské galerii Kvalitář na konci roku 2017. Expozice se mimo jiné inspirovala také Mendiniho návštěvou Československa v první polovině 80. let a představila jeho tvorbu v dialogu s dílem Milana Knížáka. Rozhovor vedli kurátoři výstavy Monika Čejková a Adam Štěch a patří k posledním, které Alessandro Mendini poskytl.
