Dlouho předtím, než Nolan sestavil jedno z hvězdně nejobsazenějších hereckých uskupení své kariéry, cestovala už Odyssea po světě téměř tři tisíce let. Epos, připisovaný básníku Homérovi a pravděpodobně složený kolem osmého století před naším letopočtem, nezačal jako kniha. Začal jako ústní tradice. Potulní bardi, známí jako rapsódové, přednášeli tento příběh publiku napříč starověkým Řeckem, přičemž měnili detaily, rozšiřovali scény a přizpůsobovali svá vystoupení podle toho, kde zrovna byli a ke komu promlouvali. Historikové se dodnes přou, zda byl Homér jediný básník, několik básníků, nebo zda jde zkrátka jen o jméno spojené se staletími ústní tradice. Jinými slovy, nikdy neexistovala jen jedna „původní“ Odyssea. Verze, kterou známe dnes, je už produktem nespočtu převyprávění.
O čem to vlastně je?
Příběh začíná po událostech popsaných v Iliadě. Trója padla a Řekové se po desetileté válce konečně vracejí domů. Mezi nimi je i Odysseus, král Ithaky – ne ten nejsilnější válečník na bojišti, ale ten nejchytřejší. Byl to právě jeho pověstný trojský kůň, který válku vyhrál. Jeho největší zkouška ale začíná až po skončení bojů. Poté, co Odysseus oslepí kyklopa Polyféma, na sebe nevědomky přivolá hněv Poseidóna, který přísahá, že tento řecký král nebude mít cestu domů nikdy snadnou.
Následuje jedno z největších literárních dobrodružství. Odysseus a jeho posádka se setkávají s Lotofágy, jejichž začarované ovoce maže veškerou touhu po návratu domů. Těsně uniknou lidožravým Laistrygonům, než dorazí na ostrov Kirké, čarodějky, která promění jeho muže v prasata. Proplují kolem Sirén, jejichž hypnotické zpěvy lákají námořníky na smrt, proplouvají mezi mořskými nestvůrami Skyllou a Charybdou, sestoupí do podsvětí, aby si vyslechli proroctví od mrtvých, a stráví sedm let uvězněni na ostrově nymfy Kalypsó. Během celé cesty mají olympští bohové své favority: Athéna bojuje za Odysseův návrat, zatímco Poseidón se ho opakovaně snaží zničit.
Mezitím se stovky mil daleko na Ithace odvíjí emocionální jádro příběhu. Pénelopé, Odysseova manželka, tráví dvacet let tím, že odolává neustálému tlaku na nový sňatek – přes den tká a každou noc tajně párá pohřební rubáš, aby oddálila výběr jednoho z mnoha nápadníků, kteří okupují její palác. Jejich syn Télemachos se vydává na svou vlastní cestu dospívání a hledá zprávy o otci, kterého si sotva pamatuje.
Kritika ještě před premiérou
Nolanova adaptace se opírá o hvězdné obsazení v čele s Mattem Damonem, Tomem Hollandem, Zendayou, Robertem Pattinsonem a Lupitou Nyong'o v roli Heleny Trojské, vůči jejímuž výběru se po oznámení castu zvedla vlna kritiky. Je dost absurdní, když publikum ochotně přijímá sestupující bohy, kyklopy, čarodějky i mořské nestvůry, ale u černošské herečky najednou narýsuje nepřekročitelnou čáru a začne si plést mytologii s historickým dokumentem. Příběh Odyssey je jedním z nejstarších dochovaných mýtů lidstva, který po tři tisíciletí překračoval hranice kultur, jazyků a náboženství. Pokud tento epos nikdy neměl jedinou definitivní podobu ani jediného autora, nedává smysl svazovat jeho postavy vykonstruovanou rasovou identitou.
Odyssea ženskýma očima
Po celá staletí byla Odyssea překládána a interpretována téměř výhradně muži. Odysseus z toho pravidelně vycházel jako bezchybný hrdina, zatímco ženské postavy byly redukovány na ploché archetypy: věrnou manželku, nebezpečnou svůdkyni nebo prostě jen krásnou záminku k rozpoutání války. Zlom přišel v roce 2017, kdy Emily Wilson vydala první anglický překlad z pera ženy. Její verze prozradila, jak silně byly předchozí texty zabarvené mužskou optikou. Wilson odmítla Odyssea slepě romantizovat, přestala nespravedlivě odsuzovat zotročené ženy a k dílu přistoupila s novou citlivostí.
Zároveň se nebála použít současný, civilní jazyk. Zastává totiž názor, že i kdyby text uměle napasovala do archaické angličtiny 19. století, původní ústně tradované řečtině by se tím stejně nijak nepřiblížila. Christopher Nolan film natočil právě podle její adaptace. Nedávno se na internetu strhla vlna pobouření nad tím, že Tom Holland v traileru řekne slovo „táta“ (dad). I Nolan měl zjevně v úmyslu epos polidštit a přiblížit dnešnímu divákovi.
- Zdroj článku:
Elle.in
