Mr. & Mrs. Marešovi

Pokud platí, že každá země má své Beckhamovy, pak v Česku jimi definitivně budou Leoš s Monikou. On skvělý moderátor a nově i producent, ona bývalá módní a kosmetická redaktorka, dnes hlavně influencerka a matka skoro dvouleté Alex. Rozhovor jsme domlouvali několik dlouhých měsíců. Svou roli sehrály letní prázdniny, cestování od Peru přes New York a Dubaj až po jihočeské Záblatí, kde má pár statek, ale i obtížné hledání termínu. Jednou nemohl námi zvolený fotograf, podruhé zase Leošův dvorní kadeřník Marty Tyl. Magazín měl vyjít v den spuštění prodeje vstupenek na jeho první samostatné turné. Nakonec nevyšel a perfektní timing perfekcionisty Leoše Mareše vzal nenávratně zasvé.

Vždycky jste byl takový perfekcionista?

Leoš: Ano, na jednu stranu mě tato vlastnost šlechtí, ale zároveň devastuje. Je to součást balíčku toho, kým jsem. Vím, že tím někdy ztrácím strašně moc času a života obecně, ale tak jsem naprogramovaný. Trochu tím samozřejmě deptám i svoji zde přítomnou manželku. Například se jí zeptám, jakou fotku by vybrala na Instagram, ona mi odpoví, ale já se jí zeptám ještě podruhé i potřetí, proč právě tuhle, a ne třeba tuhle. Beru to jako součást kreativního procesu. Ona tyhle debaty nenávidí. Potřebuji všechno analyzovat. I neúspěch. Líp se mi pak vyhodnocuje celková situace.

Když jsme spolu před třinácti lety dělali váš první rozhovor do ELLE, říkal jste, že peníze jsou prostředkem, díky kterému se můžete přiblížit ke štěstí. Platí to i dneska?

Leoš: Zcela určitě dnes vím, že štěstí není možné dosáhnout penězi. Ale to asi není úplně nová informace. Peníze jsou skvělé, když můžu udělat druhým radost. Já navíc miluju čísla, dají se měřit, porovnávat, vyhodnocovat. To je můj styl uvažování. Moniko, jak bys řekla, že to mám s penězma?

Monika: Ty jdeš vždycky do plnejch.

Můžete uvést příklad?

Monika: Dneska mám na sobě prstýnek od manžela, který to skvěle ilustruje. Když mi ho dával, nebyla jsem s ním úplně spokojená, neseděla mi velikost, ale to není podstatné. Zkrátka jsme požádali klenotnictví, kde manžel nakupuje, o výměnu. Jelikož manžela znají, za pár hodin přivezli jiné varianty včetně dražší verze prstenu, protože vědí, že se spokojí jen s tím nejlepším a chce mi to dopřát. Jeho by trápilo, kdyby věděl, že existuje něco lepšího, a on to nevzal.

Leoši, vy pravidelně konáte dobro a přispíváte na nejrůznější charitativní počiny. Jdete i v tomhle na max?

Leoš: Ano, jakmile cítím nějaký větší přebytek, hned přemýšlím, kam to pošlu. Popírá to svým způsobem klasický model vydělávání peněz ve smyslu jejich hromadění. Čím víc prostředků totiž nashromáždím, tím více subjektům pomůžu. A tím se dostávám zase na začátek. Rozdíl mezi úspěšným a velmi úspěšným rokem je jen v počtu nebo hodnotě různých příspěvků, ale množství práce, kterou je potřeba odvést za účelem zvětšení úspěchu, je diametrálně jiné. V určitý moment si však musím uvědomit, jestli mi stojí za to dát na oltář svůj život a být míň se svojí dcerou, a nestačí těch projektů, které mi vydělávají, méně.

V posledním roce fungujete i jako producent. Máte za sebou koncert Dary Rolins, úspěšné turné Jiřího Korna, připravujete koncert Marie Rottrové, který bude už za pár dní. Čeká vás Dara 2, Helena Vondráčková, Monika Bagárová, ale taky legendární Jesus Christ Superstar, mimo jiné i s Kamilem Střihavkou, Danem Bártou i Bárou Basikovou.

Leoš: Zažívám teď zcela nové období, protože jsem prakticky poprvé v životě začal chodit do práce. Mám dokonce svoji kancelář. Když říkám Patrikovi Hezuckému, se kterým už dvacátým šestým rokem moderuju Ranní show na Evropě 2, že jdu do práce, nemůže tomu vůbec uvěřit! (smích) Ale já normálně jezdím na schůzky, komunikuji s umělci či dodavateli a domů přicházím třeba až kolem půl desáté večer. Já vím, že je to pro většinu lidí normální, ale já jsem to nikdy nezažil.

Co tomu říkáte?

Leoš: Mě to baví, to chození do práce. Jen vedle toho už absolutně nic nestíháte.

Jaké to je, být na druhé straně?

Leoš: Předtím jsem byl výkonný umělec, teď jsem organizátor, který má nějakou vizi. Uvedu příklad. Kdybych chtěl být na plakátě nahej, tak budu nahej. Ale pokud budu chtít po vás, abyste byla na plakátě nahá vy, protože to bude vypadat skvěle, pak je moje práce vás k tomu přesvědčit. Pro mě je zajímavé opatrně našlapovat kolem těch legend a říkat jim věci, které jim možná nebudou příjemné. Dělám teď tak trochu vaši práci.

Zítra se začínají prodávat lístky na vaše turné. Poprvé v životě se vydáte vy za lidmi do jejich měst, ne oni za vámi do velké haly. Jste nervózní?

Leoš: Ve chvíli, kdy vyjde tenhle časopis, už bude dávno jasné, jestli turné bude, nebo nebude úspěšné. Budu vědět, kolik vstupenek se prodalo. Teď mi nezbývá než věřit, že to lidé snad risknou a na jednu ze třinácti zastávek dorazí.

O tom, jak bude vaše turné vypadat, nechcete mluvit. Přiznám se, že nevím, co si o tom mám myslet, ale určitě to ve mně vzbuzuje zvědavost. Ostatně – turné jste asi nikdy neplánoval, jestli to správně chápu.

Leoš: O tom je i text v té písničce: Já neměl tenhle sen, bejt jak Cristovao Ben, jako ty, Pavle, nebo Ed Sheeran. Já jsem vždycky chtěl jen hvězdy uvádět, svoji výřečnost na pódiu předvádět. Nikdy jsem nezažil, jak při turné chutná kalba, tak nějak v práci jsem napsal ty svý alba (rapuje, pozn. red.), ale když jsem produkoval turné Jiřího Korna, došlo mi, že sice nejsem Korn, neumím zpívat jako Korn, neumím tancovat jako Korn, ale nějaký podobný koncept by šel vymyslet i s mýma písničkama. A ten zážitek by mohl být fantastický. Bez Jiřího Korna bych tomu nikdy neuvěřil.

Je práce u vás doma často společným tématem?

Monika: Sice máme na sebe někdy víc času než jiné páry, ale častokrát to sklouzne k tomu, že spolu řešíme práci. Pak nejsem v roli manželky, ale spíš kreativní konzultantky. Dokonce kvůli tomu zkrachovalo i několik našich rande.

Jak to?

Leoš: My jsme si totiž slíbili, že spolu budeme jednou týdně chodit na rande.

Monika: Nebo spíš že jeden večer v týdnu bude patřit jenom nám, ale častokrát se stane, že Leoš musí pracovně navštívit nějakou akci nebo má rozjetý nějaký projekt a já vím, že bude hodně těžké, aby se odpojil, a rande rovnou scratchuju.

Leoš: Myslím, že se nám nepovedlo uskutečnit už ani to první! (smích)

Zdroj: autorský rozhovor