Když Vanda Pozemská objevila domek z roku 1914 v Hloušecké ulici, postavený v místech vstupní brány do historického centra Kutné Hory, našla v něm okna a dveře z paneláku a také přestavby, pod nimiž se ztrácel jeho původní půvab. Díky svým zkušenostem z restaurování zámků a kostelů a z práce u filmu však věděla, že mu ho dokáže vrátit, jen ji to bude stát hodně práce. A té bylo ještě víc, než původně čekala. Spolu s přítelem Karlem a se syny Tadeášem a Lukášem udělali radikální rekonstrukci všeho včetně podlah, nových rozvodů, topení a přiblížení k původní dispozici.
Splynutí idejí
Vedle vlastního bydlení v horních patrech se rozhodli v přízemí vybudovat dva zážitkové apartmány pro návštěvníky Kutné Hory, což jim přineslo velkou tvůrčí svobodu. „Když někde bydlím jen pár dní, můžu se ponořit do kýčovité atmosféry večírku ve starém divadle, snít o návštěvě šantánu nebo se přenést mezi romantické básníky,“ říká Vanda. To všechno jí totiž přicházelo na mysl, když se bez předchozího plánu, čistě intuitivně, pustila na dobrodružnou cestu výmalby a zařizování obou bytů. „Silnou inspirací nám bylo období vzniku domu, začátek dvacátého století, s dozvuky devatenáctého. Představy o této době, obrazy a nálady z filmů a knížek, mi vyskakovaly v hlavě, když jsem potkávala předměty, vybírala barvy nebo se rozhodovala při pořizování věcí, a byly to spíš výjevy dekadentní a tajemné,“ směje se. „Na začátku byl také záměr vytvořit jeden byt spíš pro pány a druhý pro slečny z té doby, proto jsou třeba v jednom pokoji obrázky a sošky lovné zvěře a v jiném květiny na stěnách, ale postupem času obě ideje splynuly, takže si v obou apartmánech každý najde své.“
Jako výjev od Van Gogha
Vanda jako vystudovaná scénografka dobře věděla, že nejsilnějšího efektu dosáhne výzdobou stěn, a zároveň tu uplatnila umění, které ovládá nejlépe. Prostor se tak mimoděk stal unikátním showroomem s přehlídkou malířských technik, kde je použito například vrstvení odstínů přes sebe, váleček, šablony a stínování, kterým se vytvoří optická iluze plasticity motivů. Dají se tam studovat i postupy patinování a nanášení barev, protože její vášeň pro natírání se nezastavila ani u dveří a nábytku.
„Když jsem potkala provensálské židle, objevily se mi v mysli obrazy od Van Gogha a spojily se se žlutozelenou výmalbou jedné z místností, proto jsem je natřela namodro, ale tak, aby působily narušeně a chvějivě, protože pak vypadají lidštěji než židle nové, bezchybně nastříkané. A nešlo mi o kopii obrazu, spíš to byla narážka, vtip…“ zamýšlí se Vanda. „Mám pocit, že třeba u nábytku z devatenáctého století už nevnímáme jeho konkrétní tvary, jsme na něj zvyklí a vlastně ho nevidíme. Ale když ho natřu jinými barvami s viditelnými tahy štětce, najednou ožije a my znovu spatříme jeho krásu.“
Pokud si na internetu zadáte hledat ubytování v Kutné Hoře, barevné obrázky těchto dvou apartmánů rozhodně nepřehlédnete. Oba mají obývací pokoj s kuchyní, ložnici a koupelnu, ale televizi byste tu hledali marně. Místo ní je tu totiž prostor pro fantazijní cestu do minulosti. Stačí si to tady prohlédnout, zasnít se a čekat, jaký zajímavý příběh se odehraje v mysli právě vám.
Zdroj: ELLE Decoration
