Louvre Heist: Proč je loupež v Louvru nejstylovějším zločinem století

Dannyho parťáci, máte se co učit

Kdyby to nebyla pravda, bylo by to skoro k smíchu. Chlápci ve žlutých pracovních vestách se za bílého dne nechali vyvézt plošinou k jednomu z oken Louvru, bruskou rozřízli sklo, vnikli do sálu, kde se uchovávaly nejcennější šperky francouzské historie, a během necelých čtyř minut je vyrabovali z vitrín. Poté sjeli plošinou zase dolů, naskočili na skútry a beze stopy zmizeli v ulicích Paříže. Jejich plán měl jedinou chybu – při útěku jim vypadla jedna z drahocenných korunek, osázená více než 1 300 diamanty a smaragdy.

Žádný problém při vniknutí do muzea, žádný při otvírání vitrín, žádný při útěku. Dokonalá práce. Dokonce i Dannyho parťáci vedle téhle čtveřice vypadají jako břídilové – oni se totiž během svých geniálně naplánovaných loupeží museli sem tam popasovat s nějakou tou komplikací. Tihle hoši ne. Jak je to možné? Trápí nás stejné otázky.

Nekonečná nuda

Kdyby někdo chtěl tenhle příběh zfilmovat, nejspíš by pohořel. Diváci by v kině zívali a nevěřili, že se něco takového může stát – uprostřed dne, na půdě nejslavnějšího muzea světa, v srdci Paříže prošpikovaném kamerami, a navíc v době, kdy máme pocit, že technologie hlídají úplně všechno. Je to scénář tak nepravděpodobný, až působí obyčejně. Nudný tím, že se neobjevila žádná geniální hackerka, žádné kaskadérské výskoky přes laserové paprsky nebo spouštění se na ocelovém laně. Fádní tím, že se nikdo z přihlížejících (ani hlídačů!) nezmohl na odpor a jediným hrdinským činem bylo rozmazané video pořízené z mobilu. A nevýrazný tím, jak snadno se lupičům podařilo prostě odejít. Dokonce i scény z Růžového panteraz roku 1963 mají větší napětí – tamní lupiči se alespoň museli vypořádat s lasery, pastmi a dychtivým inspektorem Clouseauem. Ti pařížští z 19. října 2025? Ti si přišli pro šperky tak klidně, jako by šli do některé z pařížských boulangerií pro bagetu.

Hořké vtipy, nová atrakce 

Zatímco policie analyzuje záběry z kamer a veřejnost si láme hlavu nad tím, jak mohl někdo vyrabovat Louvre bez jediného výstřelu a paniky, internet reaguje po svém. Na sociálních sítích se z loupeže stala virální senzace – mix fascinace, pobavení a studu. Jedni sdílejí memy s nápisem „Mission: Impossible – Louvre Edition“, druzí si dělají legraci z hlídačů, kteří si prý „na chvíli odběhli pro croissant“. Módní svět zase zaujal jiný detail: pracovní vesty zlodějů. Kdo by tušil, že se nejvíc statement piece letošního podzimu stane reflexní žlutá?

Když se Louvre po několika dnech znovu otevřel, hlavní dvůr Cour Napoléon zaplnily dlouhé fronty čekajících návštěvníků a prostor pod skleněnou pyramidou znovu ožil. Jen o pár metrů dál, na opačné straně ulice Quai François Mitterrand, se shromáždil jiný dav. Turisté s fotoaparáty a mobily, kteří si přišli prohlédnout rozbité okno v prvním patře, kudy pachatelé pronikli dovnitř. Nic naplat – Louvre má novou atrakci. Nechtěnou, ale momentálně stejně přitažlivou jako obraz Mony Lisy.

Co se ztratilo? Miliony a kus historie 

Francouzské Ministerstvo kultury potvrdilo, že z Louvru zmizely šperky, které by vystačily na půl francouzské monarchie. Náhrdelník a náušnice, které Napoleon v roce 1810 daroval své druhé manželce Marii-Luise Rakouské. Diamantovo-safírový set královen Marie-Amélie a Hortense, o němž se traduje, že kdysi patřil samotné Marii Antoinettě. A také brož, ozdobná mašle a korunka císařovny Evženie. Právě ta se nakonec našla – zloději ji při útěku upustili, jako by šlo jen o drobnou nepřesnost v jejich jinak dokonalém plánu.

Evženie de Montijo, manželka Napoleona III., byla víc než jen císařovna. Byla to žena, která proměnila Paříž v pódium stylu, po boku Charlese Fredericka Wortha pomohla zrodu haute couture a naučila svět znát odstín empress blue. Když si nechávala balit své róby do kufrů Louis Vuitton, pravděpodobně netušila, že o století a půl později se jeden z jejích diadémů stane trofejí největší stylové loupeže století.

A co teď?

Realita bohužel už není tak zábavná jako memy, které z ní vzešly. Šperky v hodnotě desítek milionů eur, jež kdysi zdobily císařovny a královny, se s největší pravděpodobností nikdy nenajdou. Inspektor Clouseau nežije a že by je zloději vrátili kvůli výčitkám svědomí, asi taky čekat nemůžeme. Pokud se klenoty neobjeví v nabídce na Vinted, čekají je jen dvě možnosti: buď šlo o krádež na objednávku do soukromé sbírky některého boháče s vytříbeným vkusem, což je vlastně ta lepší varianta, nebo skončí rozebrané – drahokamy vyjmuté, kovy roztavené, historie rozpuštěná. Ať už se ukradené klenoty vydaly kamkoli, jedno je jisté: pařížský Louvre přišel o kus své duše. O příběhy, které žádné pojištění ani repliky nikdy nedokážou nahradit.