Jste neustále vyčerpaní? Možná se ozývá váš rozhozený nervový systém

Co vlastně znamená dysregulovaný nervový systém? 

Nervový systém je řídicím centrem našeho těla. Reguluje vše od dýchání a trávení až po emoce a schopnost rozhodování. Většinu času funguje automaticky – dokud se něco nerozhodí. Podstatnou roli hraje autonomní nervový systém, který má dvě hlavní větve. Sympatikus spouští reakci „bojuj, nebo uteč“: zrychluje tep, zostřuje pozornost a uvolňuje stresové hormony. Parasympatikus naopak zpomaluje, podporuje regeneraci, trávení a odpočinek. V ideálním případě fungují jako dobře seřízený plyn a brzda. Stres přijde, tělo zareaguje a po odeznění se vrátí do rovnováhy. 

K dysregulaci dochází tehdy, když se tento návrat nekoná. Tělo zůstává ve zvýšeném napětí, nebo se naopak propadne do stavu vyčerpání a „vypnutí“. Ani jeden extrém se s každodenním životem v dnešní době moc neslučuje. 

Signály, které ignorujeme

Jedním z důvodů, proč se dysregulace nervového systému tak špatně rozpoznává, je její proměnlivost. Neprojevuje se jedním symptomem, ale spíš se rozptýlí do různých fyzických i psychických podob. Fyzicky se může ozývat chronickou únavou, bolestmi hlavy, trávicími potížemi nebo poruchami spánku. Emočně se objevuje v podobě úzkosti, podrážděnosti, emoční otupělosti nebo plíživého pocitu beznaděje. V kognitivní rovině pak přichází tzv. brain fog, roztěkanost, potíže se soustředěním či pamětí. 

Často se tyto potíže řeší odděleně – špatný spánek zvlášť, úzkost zvlášť – aniž bychom si uvědomili, že mají společného jmenovatele: nervový systém, který se necítí dostatečně bezpečně na to, aby zpomalil. 

Stres: Dobrý sluha, zlý pán 

Z evolučního hlediska je stres dar. Pomohl nám přežít. Problémem není stres samotný, ale jeho délka. Naše těla jsou stavěná na krátké, intenzivní stresové situace, po nichž následuje zotavení. Současný stres je ale neustálý, opomíjený a posilovaný permanentní online přítomností. Deadliny, zprávy, globální krize a neustálé srovnávání udržují nervový systém v pohotovosti téměř bez přestávky. Postupně se tím oslabuje schopnost těla se samo regulovat. 

Regulace neznamená zen 

Častý omyl spočívá v představě, že regulovaný nervový systém znamená permanentní zen. Ve skutečnosti jde o flexibilitu. Zdravě fungující nervový systém umí plynule přecházet mezi stavy: být ve střehu, když je to potřeba, a uvolnit se, když to situace dovolí. Dokáže na stres reagovat, a pak se z něj skutečně zotavit. Právě tato schopnost návratu do rovnováhy vytváří odolnost a pocit bezpečí ve vlastním těle. Když se regulace obnoví, lidé často popisují větší ukotvení, emoční živost i mentální jasno.  

Jak nervový systém podpořit v každodenním životě? 

Pojmenujte si to. Už samotné pojmenování vyhoření – místo obviňování sebe sama – může být hluboce ulevující. 

Zapojte tělo, nejen hlavu. Jemný pohyb, protažení, třesení nebo práce s dechem pomáhají uvolnit napětí a vyslat tělu zprávu, že je v bezpečí. 

Dýchejte vědomě. Pomalé, hluboké dýchání aktivuje parasympatikus téměř okamžitě. Techniky jako box breathing, prodloužený výdech nebo humming (bzučení), které stimuluje bloudivý nerv, dokážou přerušit stresovou smyčku.

Přehodnoťte pohyb. Intenzivní tréninky mají své místo, ale neustálé zvyšování kortizolu udržuje tělo v pohotovosti. Vyvážení silových či kardio aktivit jógou, plaváním nebo chůzí dává nervovému systému šanci se zregenerovat. 

Odpočívejte bez pocitu, že si to musíte zasloužit.Odpočinek není odměna za výkon, nýbrž biologická nutnost. 

Opřete se o vztahy. Lidé se regulují navzájem. Klidná, bezpečná blízkost — včetně času se zvířaty – pomáhá nervovému systému zklidnit se prostřednictvím tzv. koregulace. 

Zvažte odbornou pomoc. Přístupy jako kognitivně-behaviorální terapie, EMDR nebo somatická terapie mohou pomoci nervový systém „přeprogramovat“, zejména pokud za dysregulací stojí trauma nebo dlouhodobý stres.