Nabízí se říct, že se Martin Kohout v právě odhalené kolekci navrací ke kořenům své tvorby, která započala v roli akademického malíře, a že stírá hranice mezi uměním a designem. Mou domněnku však hned vyvrací. „Nemám příliš rád, když se mezi uměním a designem smaže jakákoli hranice, každý z těch oborů je něčím specifický a já se tímto balancováním snažím poukázat na důležitost obou z nich.“ Na důkaz toho se úctyhodných třiadvacet modelů pyšní důmyslně vystavěnou konstrukcí a zároveň působí až sochařským dojmem. Mezi výrazné prvky pak patří mašle a dekonstruované korzety, které doplňují objemné šaty opatřené krinolínami. Jsou to právě velkorysé objemy a hra se siluetou, které na první pohled v návrhářově vizi zaujmou. „Je to způsob, jak šatům dodat osobitou tvář, jak podpořit jejich vyznění. Kolekce je svým způsobem velmi výrazná, chtěl jsem například využít hedvábí ve spojení s velkorysým střihem a barvami, abych demonstroval rozporuplnost našich myšlenek a vzbudil touhu po vyjádření jakýchkoli emocí.“
To se povedlo, zvlášť vezmeme-li v potaz, že jeho inspirací byl kultovní film Piano a především jeho hlavní hrdinka Ada, která se kvůli smluvenému sňatku ocitne na Novém Zélandu spolu s malou dcerou a milovaným pianem. S protipóly hrdinčiny mysli si pohrál například za pomoci materiálů, především hedvábí, krajky a tylu, jejichž forma odkazuje na čistotu a klid, zároveň ale připomínají strohost a uzavřenost. Skrze další nevšední materiály jako například silikon či plisované látky interpretoval divokost a nepředvídatelnost. „Modely v sobě nesou podstatu příběhu. Mají v nositelce vzbudit touhu po vyjádření svého já nekonvenčním, osobitým způsobem, přesně tak, jako se Ada vyjadřuje svým pianem,“ vypráví. Šaty dělají člověka, ale je to právě jejich nositelka, kdo jim vdechuje život.
Martine, mohl byste čtenářům představit svou novou kolekci a hlavní inspiraci, která stála za jejím vznikem – především tedy film Piano?
Tato kolekce pro mě přestavuje určitý zlom, chtěl jsem se jasně odlišit od mé předchozí tvorby a pokusit se tak zpracovat něco, co by mohlo svou myšlenkou oslovit více lidí. Film Piano od Jane Campion byl právě tím snímkem, který pro mě byl natolik silný, abych ho mohl takto použít. Vypráví o vnitřním boji hrdinky Ady, která se ubírá mezi potřebou sebevyjádření a vlastní sebekázní. To vše na pozadí dramatické novozélandské krajiny.
Jak se právě ve vaší kolekci promítá vnitřní boj hlavní hrdinky Ady a jaké emoce jste chtěl skrze své modely vyjádřit?
Kolekce je svým způsobem velmi výrazná, chtěl jsem například využít materiál jako je hedvábí ve spojení s výrazným střihem a barvami, abych právě vyjádřil rozporuplnost našich myšlenek a vzbudil touhu po vyjádření jakýchkoliv emocí.
Jak jste konkrétně v této kolekci pracoval s materiály a technikami? Jaké nové prvky a techniky jste v této kolekci vyzkoušel?
V rámci kolekce jsem opět pracoval s výraznou siluetou a objemem. Snažil jsem se interpretovat viktoriánský styl a převést ho do nových, živých forem. Mezi výrazné prvky pak patří mašle a dekonstruované korzety.
Jaký byl proces jejich navrhování a výroby? Kdy jste začal s prvotní myšlenkou a jakou cestu kolekce ušla, než se dostala na molo?
První myšlenky a návrhy přicházely již po skončení předešlé kolekce Alenky. Na samotném šití jsem pak pracoval kolem půldruhého roku.
Kolekce byla představena mimo dny fashion weeku. Co vás vedlo k rozhodnutí uspořádat samostatnou přehlídku a jaké výhody podle vás přináší?
Rozhodl jsem se pro další samostatnou přehlídku, jelikož cítím, že je to směr, který mi aktuálně vyhovuje. Mám již vlastní fungující tým, se kterým se vždy snažíme vytvořit silný koncept. Jistě, je to více práce a fashion week by nám v mnohem ulehčil, ovšem prozatím jsem takto spokojen a vyhovuje mi to.
Samostatné přehlídky na lokální scéně musí být náročné uspořádat. Může návrhář přehlídku uspořádat bez pomoci partnerů? Jak velký byl tým, jak dlouho přípravy trvaly?
Samostatná přehlídka je jistě mnohem náročnější, než když jste zaštítěni v rámci konkrétní akce. Bez těchto partnerských spojení si takovou akci umím jen těžko představit. Co se týče interního týmu, tak ten měl pět členů.
Vaše tvorba je často inspirována kinematografií a výtvarným uměním. Jaké další filmy nebo umělce máte v plánu zpracovat v budoucích kolekcích? Už víte, kam se vydáte v příští kolekci?
Konkrétní inspirace bych si zatím nechal pro sebe. Nicméně další akci většího rozsahu chystám opět za dva roky s tím, že její pojetí dostane více netradiční formu.
Na přehlídce jsme mohli vidět mnoho žen ve vašich šatech v řadách hostů. Jaký význam má pro vás osobní komunikace s klientkami a jaký vliv to má na vaši tvorbu, zejména v oblasti zakázkových šatů?
Tato otázka je pro mě stěžejní. Cíleně se zaměřuji na osobní kruh klientek, se kterými navazuji blízkou spolupráci a podobné akce jsou tedy zejména pro ně.
Jaký je váš pohled na současnou módní scénu v České republice a jaké výzvy podle vás přináší módní tvorba v dnešní době?
Přijde mi, ze česká módní scéna stále určitým způsobem hledá svou identitu. Jistě u nás vnímám skvělou podporu mladých návrhářů, ovšem do jistě míry mi tu chybí sebevědomější ukotvení konkrétních módních jmen, které by určovaly jistý směr a kvality, a na které by se dalo například navázat.
Zdroj: autorský článek
