Only in print: Nehledám dokonalý systém, ale funkční řešení

Bára Stárek je výkonná ředitelka Díky, že můžem, kterou pod svým vedením transformovala ze studentského spolku na celostátní platformu s 16 projekty zaměřenými na vzdělávání a aktivizaci mladých v oblastech svobody, demokracie a lidských práv. Její organizace aktivitami ročně zasáhne miliony lidi v ČR a stojí mimo jiné za Korzem Národní, největší oslavou 17. listopadu v Česku. Přináší témata 21. století jako dezinformace či klimatická změna do škol. Jako jediná Češka byla vybrána do prestižního programu Obama Foundation Leaders, byla jí udělena Cena zmocněnkyně vlády pro lidská práva a Aspen CE Madeleine K. Albright Leadership Award od Aspen Institutu. Bára dlouhodobě dělá osvětu o mladých lidech a snaží se narovnávat mýty, které o nich panují ve veřejném prostoru.

1. Moje první práce 

Byla to asi spíš brigáda, mytí oken aut na pumpě. Myslím, že mi mohlo být tak 16 let. Pamatuju si hlavně horko, „vůni” aut, špínu. Ale skvělý letní zážitek. První fulltime práce by se asi pak počítala správa sociálních sítí pro Asociaci pro mezinárodní otázky. To byl sen. Byla jsem přímo po bakaláři a chtěla si dát gap year, kdy si vyzkoušim, co mě naučila vysoká škola, v praxi. A samozřejmě jsem se střetla s tvrdou realitou, kdy mě většina zaměstnavatelů odmítla. O to jsem byla AMO vděčnější.

2. Nejhorší zkušenost

Potkala jsem lidi, kteří mi pracovní prostředí nezlepšovali, prostředí, které nepodporovalo můj růst nebo už vůbec vlastní myšlení, pracovní úkoly, které jsem ze srdce nenáviděla nebo mě nebavily. Ale to všechno mě spíš posouvalo v tom, co chci a nechci dělat a v čem se chci zlepšovat. Každý nepříjemný šéf nebo bitchy spolupracovník, každý nudný úkol, do kterého se mi nechtělo. Vždycky jsem se snažila soustředit na pozitivní aspekty dané práce a snažím se to dělat doteď.

3. Své povolání jsem si zvolila, protože... 

… jsem hledala komunitu, která věří ve změnu a že tu změnu dokáže zrealizovat. Někoho, kdo mě bude rozvíjet a já můžu něco rozvíjet nazpátek. Nedokážu říct, že jsem se přímo pro své povolání rozhodla, spíše jsem se rozhodla pro směr, kterému jsem věřila a kterému jsem chtěla pomoci. To povolání si nakonec víc vybralo mě. A já si to nemůžu vynachválit.

4. Největší výzva 

Myslím, že každý nový rok v Díky, že můžem, je pro nás obrovská výzva, protože s ním vždy přijdou novinky. Od mého nástupu jsme nabrali 60 lidí, za 4 roky máme 14 nových projektů. Rozpočet vzrostl více než desetinásobně. Jsme tým mladých lidí a neustále se učíme, včetně mě. To všechno je obrovská výzva a určitý tlak, který jsem nikdy neočekávala. To je interní výzva a pak je tu ještě externí. Naším hlavním cílem je aktivizovat v tématu demokracie a v rámci toho se každý rok ten tlak jen stupňuje s tím, co se děje okolo nás, ať už v České republice, nebo ve světě. A obávám se, že se stupňovat bude a největší výzvy jsou teprve před námi.