„Moje terapeutka mi řekla, že o strachu je dobré přemýšlet tak, že žere a zabírá území. Člověk ho musí vybojovat zpátky, “ vysvětluje herečka. Jak je vidět, tak se jí to daří – letos ve Varech září v premiéře nového filmu, který je remakem dánského snímku Chlast. Nahlédněte s námi do vnitřního světa vždy oslnivé Hany Vagnerové.
Kdy nebo kde se cítíte nejvíce na živu?
Momentálně když jsem v Římě. Je to můj dlouhodbý sen hrát v italštině a přináší mi to radost. Cítím se nejvíce na živu v momentě, kdy si dovolím pracovat na tom, co mě baví.
Jak se vyrovnáváte se strachem?
Strach mě dlouhá léta paralyzoval. Když jsem si to uvědomila, zjistila jsem, že je pro mě velké téma, dávala jsem mu velký prostor. Jednou mi má úžasná terapeutka řekla, že o strachu je dobré přemýšlet tak, že žere a zabírá území. Na vás potom je vybojovat to území zpátky. Tato paralela se mi líbí. Strach přijmu, ale vím, že ho nechci nechat zabrat ono území.
Jak si jako herečka chráníte svou vlastní identitu?
Mám pocit, že jak stárnu, tak čím dál tím víc jsem pevnější v tom, kdo jsem. Jako mladší jsem dlouho hledala své hranice, často jsem se ve všem rozplynula. Léta dělám rituály, kdy tu roli sundávám s kostýmem a nenosím ji domů.
Je role, která ve vás zůstala?
Když je to emocionálně náročnější role, tak se poměrně jednoduše dostane člověku pod kůži. Emoce jsou reálné a tělo nepozná, že je to fiktivní situace, zkrátka to prožívá. Máme kontrolu nad emocemi, ale musíme to dělat vědomě.
Po jaké době nebýváte před kamerou už nervózní?
Pokaždé, když se začíná nové natáčení, tak mám vždycky pochybnosti, jestli to zvládnu. Obzvlášť, když je to těžší role. Říkávám si: „Teď se na to přijde, že vlastně nemám žádný talent.“ Přes dvacet let se tím živím, ale tyto pocity první 2-3 dny mám vždycky.
Po premiéře - afterparty nebo meltdown?
Afterparty!
Jste na něčem závislá?
Na kávě a na telefonu.
Otevřený nebo uzavřený konec?
Uzavřený. Mám ráda, dobré konce. Když mě režisér nechá v otazníku, tak jsem hrozně rozčílená. Ale vím, že je to i hezké, ty debaty o tom, jak každý vidí to pokračování. V ten moment toho režiséra ale opravdu nenávidím.
Wes Anderson nebo Tarantino?
Tarantino! Nejraději od něj mám asi Once Upon a Time in Hollywood. Ta jeho drzost přeměňování historie mi přijde skvělá.
Na čem nyní pracujete?
Nyní jsem dotočila v Římě, kde jsem hrála v italštině. Čeká mě natáčení filmu s Danem Pánkem v Čechách a bude premiéra filmu, který je podle dánského filmu Chlast.
Zdroj článku: Autorský článek
Liběna Rochová: Doteky - O cestě do bezčasí
Nejčtenější články
Doporučujeme

ELLE Movie Check: Sbormistr

ELLE Movie Check: Letní škola, 2001

Ivan Trojan: Herectví je terapie, zároveň emocionálně i vyčerpává

ELLE Movie Check: Karavan se nebojí klást otázky o rodičovské lásce

Rodina jako jeviště: Citová hodnota zkoumá naše nejintimnější role

Cover star Oskar Hes: Přijde potlesk a já jsem zase zpátky v Oskarovi

On Culture: Petr Uhlík

On Culture: Sára Korbelová

ELLE Movie Check: Máma














