Zvětšení prsou
Ve třiceti mi to připadalo jako skvělý nápad. Nosit bandeau plavky, tube topy a tílka bez toho, aniž by mě omezovala ramínka vykukující podprsenky. Nechala jsem si tedy svá tehdejší béčka vylepšit kulatými implantáty o velikosti 325 ml. Bylo to vcelku spontánní rozhodnutí, na konzultaci i operaci jsem dostala brzký termín a než jsem se nadála, ležela jsem s ovázaným hrudníkem na pooperačním pokoji. Nemohla jsem se pořádně nadechnout a hlavou mi běželo, proč jsem to vlastně proboha udělala? Nicméně po pár pekelných týdnech, kdy jsem nemohla spát kvůli bolesti zad, si všechno krásně sedlo a já si v New Yorku ve Victoriaʼs Secret nadšeně kupovala zbrusu nové podprsenky na mé zbrusu nové prsy.
Když zapracoval čas
Bylo to hezkých deset let. Nutno říct, že jsem pravidelně chodila na kontrolní ultrazvuk a nikdy jsem s prsy neměla žádný problém. Dokonce i spát na břiše jsem se po několika letech zase naučila. Jenže přišly děti, s nimi dvě kojení a několik velkých váhových výkyvů. Prsy byly najednou mnohem níž a mnohem větší, než se mi líbilo. Začala jsem si kvůli nim připadat monstrózní. Koupit si plavky z běžné konfekce byl problém, ze všech svých podprsenek jsem přetékala. Ke konci už jsem střídala pouze sportovní podprsenku a zmenšující podprsenku z Marks & Spencer. Prsy přestaly být chloubou a začaly být problémem. A já začala cítit, že s nimi potřebuji něco udělat.
Cože, bez implantátů?
Obešla jsem čtyři kliniky plastické chirurgie a vyslechla si návrhy řešení pěti lékařů. Nutno říct, že mě v první chvíli vůbec nenapadlo nechat si implantáty vyndat. Měla jsem za to, že nechám prsy projít modelací a implantáty pouze vyměním za menší. Takové byly i návrhy většiny lékařů. Až na MUDr. Lucii Zárubovou, expertku na modelace a onkochirurgii působící mimo jiné v pražské FNKV a MUDr. Igora Slaninku z Premier Clinic, u kterých jsem shodou okolností absolvovala konzultace ve stejný den. Oba mi vyrazili dech, když mi nezávisle na sobě řekli, že na mém místě by implantáty vyndali, prsy by zmodelovali a žádný nový implantát už by mi nedávali. Domů jsem z jejich ordinací odcházela zmatená a rozhozená. To jako že mám žít bez implantátů? Čím více jsem nad tím ale přemýšlela, tím více se mi ta představa začínala zamlouvat. Mít pouze své prsy, v těle nic cizího, nemuset přemýšlet nad tím, že mě v budoucnu opět čeká reoperace… Jako váhavý a nemožně nerozhodný člověk jsem si s oběma musela dát ještě jednu konzultaci. Ta mě ale už jasně přesvědčila o tom, že tohle je to řešení, které se mi nakonec líbí nejvíce. Nerozhodná jsme byla i při výběru operatéra, protože jak MUDr. Zárubová, tak MUDr. Slaninka měli skvělé reference. Nakonec jsem vsadila na doktora Slaninku.
Před operací
Termín operace jsme si dohodli asi za dva měsíce a já si zatím stihla vyřídit všechna předoperační vyšetření. V den operace jsem dorazila na kliniku a po úvodních formalitách jako je vyplňování nezbytných dokumentů a ubytování se na pokoji jsem už za dvě hodiny stála v předsálí v kompresních punčochách a s prsy pomalovanými tak, že mohly připomínat některé z Picassových kubistických děl. Nebylo cesty zpátky a za chvíli už jsem se na sále propadala do hlubokého spánku.
Po operaci
Nesnáším narkózy, většinou mívám po operacích zimnice a bývá mi špatně od žaludku. Bála jsem se, že mi bude mizerně i tentokrát. Nebylo mi ale nic. Dokonce jsem necítila ani žádnou bolest. Neměla jsem ani dreny. Prospala jsem se zbytkem dne i nocí, druhý den ráno mě pan doktor zkontroloval a propustil domů. Dostala jsem na užívání antibiotika, abychom se vyhnuli riziku infekce nebo zánětu a také léky na bolest. Ty jsem ale od třetího dne neužívala vůbec. Nebylo potřeba. Když zcela upřímně srovnám svůj stav po první operaci prsů a po této, bylo to něco úplně jiného. Po explantaci a modelaci jsem byla schopná do týdne fungovat téměř úplně normálně – včetně péče o děti, běžného úklidu domácnosti a všech normálních pohybů, a to i zvedání rukou. A když jsem poprvé uviděla své prsy, byla jsem nadšená. Byly mnohem menší, pevné a posazené výše. Líbily se mi i přesto, že mám po modelaci jizvy okolo dvorců, kolmo od nich dolů a v podprsní rýze. I jizvy se ale hojily dobře a díky promazávání a tlakové masáži jsem s nimi neměla žádný větší problém. Po šesti týdnech a druhé kontrole jsem mohla sundat i kompresní podprsenku, kterou jsem do té doby musela mít ve dne v noci. To mi ale nijak nevadilo. Kompresní podprsenka je mi pohodlná a leckdy si ji obléknu ještě teď.
Nový život bez implantátů
Abych ale vše nelakovala jen na růžovo – je pravda, že jsem si na své „nové staré“ prsy musela zvyknout. Když opadly pooperační otoky, které jim dodávaly působivý objem, zdály se mi prsy najednou malé. Postrádala jsem tu kulatou plnost v horní části, kterou jim dodávaly implantáty. Musela jsem sama sebe uklidnit tím, že přesně kvůli tomu jsem přece na operaci šla. Že jsem chtěla prsy výrazně menší a přirozenější. Dnes jsem zhruba čtvrt roku po explantaci a rozhodně nelituji. Všechny podprsenky i plavky mi padnou a nic z nich nevylézá. Mám normální velikost košíčků a nepřipadám si jako vzducholoď. Prsy jsou o dvanáct centimetrů výše než byly před operací, jsou pevné, měkké a přirozené. Z velikosti DD jsem se dostala na větší B/menší C a nemůžu být spokojenější. Operace vyšla na 132 200 Kč a zahrnovala vyjmutí implantátů, modelaci prsů, zhotovení vnitřní podprsenky a samozřejmě veškerou před i pooperační péči včetně prádla. Pokud někdo z vás o explantaci přemýšlí, nebojte se. I vaše vlastní prsy mohou pouze s modelací vypadat krásně.
Zdroj: Autorský text
