Možná před několika dekádami bychom ženu, která ve svých čtyřiceti letech stále není vdaná, označili za přinejmenším "zvláštní". Zřejmě by to nebylo zrovna zdvořilé, ale zcela jistě bychom věděli, co to znamená – nepříliš populární ženu, která si nebyla schopna najít životního partnera, buď kvůli svému vzhledu nebo kvůli pošramocené společenské reputaci. Dnes se však jedná o klišé, které s realitou má mnohdy pramálo společného. Na konci předešlého milénia se západní společnost odklonila od víry a anti-liberálních politických ideologií, které promovaly rodinu coby základní kámen společenství. Společně se změnou přístupu vůči manželství a sexu ženy také ve velkém zaplnily místa na pracovním trhu a rozhodly se naplno využít svůj potenciál mimo domov.
Mnohé výzkumy potvrzují, že narozdíl od mužů je pro ženy o hodně složitější uspořádat si kariéru i osobní život do svých 35 let, kdy je pravděpodobně nejvhodnější doba na to založit rodinu a zároveň být na dostatečně komfortní profesní pozici. Pravdou je, že je nesmírně složité mít plodnou kariéru, vážný vztah a do toho plánovat rodinu (nebo již mít děti). A to hlavně tehdy, když jsou oba partneři zainteresovaní v profesní prosperitě. Nemluvě o přátelích a koníčcích, na které mnohým už zkrátka nezbývá čas ani energie. Většina žen tak naráží na skleněný strop vlastních sil, kdy si musí vybrat, kam svou energii budou investovat.
Zajímavým poznatkem je také to, že čím vyšší má žena IQ, tím vyšší je také pravděpodobnost toho, že zůstane nezadaná. Je to dáno tím, že si ženy mají tendenci vybírat svého partnera ze stejných nebo vyšších společenských řad aka hypergamie. Pokud tak žena má IQ 130, (podvědomě) eliminuje partnery, kteří jsou pod touto imaginární čarou. Ona technika selekce se však týká i jiných aspektů – ekonomického statusu, atraktivity nebo i kreativity. Kvůli tomu velmi rychle klesá množství jejích potenciálních partnerů. Hořkou pravdou je také to, že mnozí muži při pohledu na inteligentní, atraktivní a úspěšnou ženu cítí strach z možného odmítnutí. Čím blíže je někdo našemu ideálu, tím větší bolest pocítíme z případného odmítnutí. Muži se proto raději ani nepokusí takovou ženu oslovit. S klesající možností najít adekvátního partnera se tak některé ženy rozhodují zkrátka investovat svou energii do sebe a vlastního rozvoje – pracují, cestují ale také věnují čas koníčkům a přátelům.
Když už však ženy najdou adekvátního partnera, neznamená to, že se nutně budou hnát do manželství. Některé ženy mají odlišné důvody na to, proč svatba není v jejich životě prioritou. Magazín Bustle vyzpovídal jedenáct svobodných žen, aby prověřil jejich důvody. Mnohé z nich byly v dlouhodobém vztahu, dokonce i zasnoubené, avšak nepokládaly za důležité mít svatbu. Ta podle nich nepředstavovala nic víc než jen extravagantní den, který fakticky na jejich vztahu nic nezmění. Hned několik z nich tvrdilo, že dokud jsou s partnerem oddaní jeden druhému, nepotřebují žádný papír, který jim tuto skutečnost potvrdí. Společně s tím mnoho žen prohlásilo, že nevidí důvod organizovat extravagantní event. Investice do šatů, prstenů, cateringu a alkoholu je podle nich neopodstatněná, a finance tak raději investují do něčeho lepšího. Jiné se odkazovaly na špatnou zkušenost, kdy po svém manželovi zdědily finanční dluh, který jim silně znepříjemnil život. Oddělené finance tak přestavují způsob, jak si zachovat svou nezávislost a vyvarovat se případným neočekávaným podrazům ekonomického charakteru.
Více o vztazích, stereotypech a tak trochu neobvyklých formách manželství se dočtete v dubnovém vydání tištěné ELLE. Svůj výtisk si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkazu.
Zdroj: Theguardian.com, bustle.com, emilkirkegaard.dk, pewresearch.org
