Skřivánci na niti
1990
Jak je zvykem Jiřího Menzela, i zde pracuje s tragikomičnem a vychází z díla Bohumila Hrabala – konkrétně z knihy Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Film Skřivánci na niti, který v roce 1990 vyhrál na festivalu Berlinale hlavní cenu, se odehrává v komunistickém Československu a sleduje skupinku odpůrců režimu aneb „politických provinilců“, jež je internována v kladenských ocelárnách. I přes tíživé prostředí a režimní tlak se postavy snaží najít humor v každodenním životě, často na úkor absurdity systému. Vzniká tak řada groteskních situací, které filmu dávají komediální rozměr. Nicméně v jeho podtextu najdete (aniž byste museli hledat moc dlouho) kritiku totalitního režimu a jeho praktik. Právě proto byl film ukryt v trezoru, a to po dobu dlouhých dvaceti let.
Na lodi Adament
2023
Nelze nezmínit vítěze loňského Berlinale…Loď Adamant je útočištěm pro duševně nemocné zakotveným na břehu Seiny. Nicolas Philibert, mistr dokumentárního filmu, nasvěcuje komunitu, kde pacienti nejsou pouze pasivními příjemci péče, ale také jejími tvůrci. Podněcuje se zde k diskusím, důležitou roli hraje umělecká terapie (která zahrnuje hudbu, malování, řemesla, literaturu a film) a vzniká tu, v srdci Paříže, bezpečné prostředí pro hojení a sebevyjádření. Na lodi Adament se bourají zraňující stereotypy o „šílenství“, protože přeci Muriel, François, Sébastien a Frédéric nejsou jen anonymními pacienty, ale stejně skutečnými lidmi, jako ty a já.
Smolný pich aneb Pitomý porno
2021
Na internetu koluje video učitelky Emi, jinak nenápadné třicátnice, která se v něm oddává intimitám se svým manželem. Rázem se ocitá před rodiči svých žáků, kteří oblékají talár a rozhodují o budoucnosti její kariéry. Jedná se o satirické drama, jež svou nekonvenčností provokuje, a především podněcuje diskusi o sexuální kultuře a pokrytectví dnešní společnosti. Film pochází z umných rukou rumunských, chorvatských i českých tvůrců a z Berlinale si v roce 2021 odnesl vítězného Zlatého medvěda.
Nick Cave: 20 000 dní na Zemi
2014
Všichni jsme si jednou nebo dvakrát pobrečeli u písně Into My Arms… nebo snad jen já? Pokud o tomto hudebníkovi ale slyšíte poprvé, nic se neděje, film není pouze pro skalní fanoušky Nicka Cavea. Snímek sleduje umělce při tvorbě jeho alba Push the Sky Away a pohybuje se v rozhraní dokumentu protkaném několika hranými scénami a koncertními záznamy. Divákovi tak chce přiblížit Caveův život, a především samotný tvůrčí proces. Rocková hvězda v něm otevřeně rozmlouvá o své minulosti, inspiraci a o různých aspektech tvorby hudby. Film se ale nedrží pouze hudební roviny, zabrousí i do pochopení vlastní identity. Kromě umělecké geniality se totiž stáváte svědky jeho zranitelnosti a pochybností. Něčeho veskrze lidského, ale od kulturních ikon běžně odnímaného.
Já, Olga Hepnarová
2016
Olga Hepnarová byla poslední ženou popravenou v Československu. V roce 1973 nasedla do nákladního auta a v centru Prahy zabila osm lidí. Její osud si dalo do hledáčku režisérské duo Tomáš Weinreb a Petr Kazda, kteří jej vykreslili v českém biografickém snímku Já, Olga Hepnarová. Snímku, jež si opatřil dva České lvy a čtyři Ceny české filmové kritiky. Olga byla outsiderem, bojovala s vlastními emocemi a vnitřními démony. Film funguje jako sonda do jejího nitra coby psychopata, která se snaží objasnit – nikoliv obhájit –, co ji vedlo k onomu tragickému činu. Ukazuje nám kromě jejích myšlenkových pochodů i okolnosti a tlaky, kterým byla vystavena, a zasazuje její příběh do širšího sociálního kontextu.
Všechny zmíněné filmy jsou dostupné na KVIFF.tv.
Zdroj: KVIFF.tv, CSFD
