Božská Bretaň
Pokaždé, když jsme se někomu svěřili s naším plánem na dovolenou ve Francii, automaticky všichni předpokládali, že vyrážíme na slunný jih. Nás ale lákala představa příjemné teploty, menší koncentrace turistů a hlavně divokých pláží. A tak se už dva dny kodrcáme pronajatým obytňákem na severozápad Francie. Projíždíme poklidnými silnicemi, kde cestu místo billboardů lemují všudypřítomné pastviny se smetanově bílými kravičkami. Jsme v Bretani, francouzském regionu s nejsilnějším zemědělstvím v zemi. Spolu s neuvěřitelně dobrým máslem a sýry tu najdete také vyhlášený cider a především mořské plody. A právě tam máme namířeno, k moři.
Skrze historii až za ústřicemi
Bretaň začíná hned pár kilometrů za notoricky známým místem, přílivovým ostrovem Mont-Saint-Michel, který je ještě součástí Normandie. Po odškrtnutí dalšího bodu z památek UNESCO přejíždíme hranice a brzy narazíme na další neméně oblíbenou památku, přístavní opevněné město Saint-Malo. Ačkoli jsou obě místa nádherná, množství turistů nás bohužel odrazuje od jejich hlubšího prozkoumání. Pokud jste ale milovníci historie, u Saint-Malo rozhodně nemusíte končit. Bretaň je totiž co do počtu starobylých pamětihodností na druhém místě v zemi, hned po Paříži. Tamější městečka se zachovalými hrázděnými domy a kamennými zdmi se pravidelně umisťují v žebříčku nejkrásnějších vesnic a měst Francie. My navštívíme třeba roztomilý Pont-Avent, který inspiroval i malíře Paula Gaugina. I tam se to ale hemží množstvím turistů, s naším obytným domem na kolech se navíc nedá v přeplněném městě příliš pohodlně pohybovat. A tak naše historické bádání raději přesouváme dál. Tentokrát do okolí města Carnac, kde leží rozsáhlá neolitická naleziště a menhirová pole, a tak nostalgicky vzpomínáme, jak jsme v dětství sledovali Asterixe a Obelixe.
Ale zpátky do přírody, kde je nám nejlíp. Vydáváme se lodí na Île-de-Bréhat, jeden ze zhruba 800 ostrovů tohoto regionu. Některé jsou obydlené, spoustu z nich ale při přílivu zaplaví vlny. Z Île-de-Bréhat se vyklubalo jedno z těch míst, které potřebujete vidět znovu a znovu. Možná to bylo tím, že po několika upršených dnech konečně vyšlo slunce, ale spíš za to mohly krásné pohledy na miniaturní ostrůvky rozeseté všude kolem. Zhruba dvoukilometrový ostrov, po kterém nejezdí auta, si pohodlně prohlédnete i bez dopravního prostředku. Pokud je pevninská Bretaň malebná, ostrůvek je přímo okouzlující. Připadali jsme si jak ve filmových kulisách.
Vzhůru na pobřeží!
Členité pobřeží „malé Británie“ má skoro 3000 km. Najdete tu bílé pláže jako z Karibiku, divoké s černým pískem plné mořských živočichů i bouřlivá kamenná skaliska, která je lepší obdivovat jen shora. Nám nejvíc učarovaly pláže u města Cléder, pobřeží poloostrova Fréhel nebo Côte de Granite Rose, skalní tělesa a útesy z růžového mramoru, které při západu slunce vytvářejí dokonalou romantickou kulisu. Ani vám při pohledu na tuhle krásu nebude vadit, že voda je tu opravdu ledová, obzvlášť pokud jako my cestujete mimo sezonu. Rozhodnete-li se otužit v moři (my neodolali), pohlídejte si při plánování návštěvy příliv a odliv. Voda při odlivu tu totiž dokáže zmizet i na několik stovek metrů daleko.
Je to ale skvělá příležitost pozorovat sběr ústřic. Odlivem začíná práce pro místní farmáře, kteří obutí do vysokých holin jezdí na traktorech k sádkám, jež jsou jinak ukryté pod hladinou. Jestli si troufáte, můžete se do sběru ústřic a škeblí pustit i sami. Když se ráno probouzíme u zátoky, pozoruju místní, jak v kajaku pádlují směrem k opuštěným plážím, kde nabírají mlže k obědu do svých kyblíčků. Je tu všude kolem tolik krásných surovin, které my Středoevropané nedokážeme správně hledat ani zpracovat. Jako vášnivá sběratelka darů přírody si proto dávám předsevzetí naučit se stejně jako Francouzi plnit kyblíky vším, co oceán nabízí.
Chcete se si článek přečíst celý a objevit ty nejlepší tipy pro návštěvu Bretaně? Najdete jej v aktuálním vydání. Svůj výtisk zářijové ELLE si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
Zdroj: Autorský článek
