Letošní ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary opět spojil film, kulturu a krásu – a značka L’Oréal Paris u toho už potřetí nechyběla. Lázeňské město se proměnilo v oslavu rozmanité a sebevědomé ženské energie. V beauty lounge u Mlýnské kolonády jste mohli najít líčení, styling i pleťovou diagnostiku, zatímco ambasadorka Aňa Geislerová zosobnila filozofii „Protože já za to stojím“ na červeném koberci.
Kdo je pro vás ztělesněním ženské síly na českém červeném koberci?
Letos ve Varech to byla určitě Andrea Bartošková. Krásná a silná.
Co pro vás symbolizuje červený koberec – slávu, nebo osobní výzvu?
Červený koberec je prostě jen červený koberec… (Smích) Ale v tom, že vás někdo na něj pozve, je určitá pocta a uznání. Beru to s pokorou, ale zároveň si to s velkým gustem užívám, když se po něm mohu projít.
Odkud čerpáte své sebevědomí a vnitřní sílu – v profesi i v soukromí?
Život člověka vybaví vším, co potřebuje. Zkušenostmi, chybami, setkáními, zážitky… někdy tichem, jindy rámusem. Všechno se to poskládá do osobitého životního postoje – a ten bych nazvala silou. Beru, kde se dá.
Jaká byla vaše největší životní lekce? Moment, kdy jste si naplno uvědomila vlastní sílu?
O ty nejhlubší zážitky se příliš nedělím. Vím přesně, co to bylo a kdy, ale je to moje území se zvýšenou ostrahou. Někdy si ale připadám nejsilnější, když dokážu jít spát před půlnocí…
Bez jakého beauty produktu si neumíte představit, že byste vyrazila na premiéru svého filmu?
Od chvíle, kdy jsem se stala tváří L’Oréal Paris, se o můj vzhled stará Renata Zelenková, hlavní make-up artistka značky. Jsem v jejích rukou hodně často. A obě se shodujeme, že z produktů máme nejraději rozjasňovač Lumi Le Glass – a já navíc miluju lesky na rty ve všech odstínech.
Doporučujeme
reklama
Stát si za svým není snadné v žádném věku. Co byste poradila svému mladšímu já – nebo jiným ženám, které teprve hledají svůj hlas?
Věřte si a nebojte se riskovat. Je důležité umět se rozhodnout a stát si za tím. Jasně, někdy se něco nepovede – ale nedělat nic jen ze strachu je hloupost. A taky bych chtěla ženy povzbudit k tomu, aby se uměly samy za sebe postavit. Ozvat se, když jim něco vadí, když jim někdo křivdí nebo je škatulkuje jen proto, že jsou ženy. To si nikdy nenechte líbit. Je fajn být moudrá – ale někdy je potřeba jasně vymezit hranice. Sama sobě bych řekla: neboj se. Ničeho a nikoho.
