Nadpozemské. Zenové. Mistrovské. To jsou tři slova, kterými fotografka Lenka Ulrichová popisuje Amangiri, luxusní resort uprostřed krajiny kmene Navajo v jižním Utahu. „Už když usednete na recepci, prostoupí vás hluboký klid. Všude kolem jsou okna, příroda za nimi mění každou hodinu barvu, drsná skaliska kontrastují s hladkým betonem. Propojuje se tu ultra moderní architektura s místem, kde se zastavil čas.” Podíváte-li se na Amangiri z ptačího pohledu, uvidíte geometrické tvary resortu tváří v tvář masivnímu skalnímu útvaru. Není snadné se tam dostat, nejbližší město s letištěm je arizonské Page, nejčastěji se však hosté na místo dopravují čtyři hodiny z Las Vegas. Izolace ovšem nabízí přesně to, po čem dnešní zámožná klientela touží – tichý luxus ve společnosti hrstky vyvolených, kteří si pobyt na tomto místě mohou dovolit. Resort leží 45 minut od nejbližšího města, a právě proto sem za klidem v duši míří světové i lokální superstar jako Kanye West, Hailey a Justin Bieberovi nebo Kylie Jenner.
Jen vítr, voda a kámen
Amangiri znamená „mírumilovná hora” a magická krajina, která resort obléhá, se pyšní horninami starými 165 milionů let. Stavět v ní se před čtvrtstoletím rozhodl hoteliér Adrian Zecha, jehož značka Aman Resorts změnila koncept luxusního cestování. Pro velkolepý projekt si najal tři architekty – Marwana Al-Sayeda, Wendella Burnetta a Ricka Joye. Jejich dílo odkazuje na tradiční navažskou architekturu se zdmi a střechou z udusané hlíny, ale i na pouštní jeskyně. Finální myšlenku pak dodala báseň mexického básníka Octavia Paze Vítr, voda a kámen, na kterou Al-Sayed náhodně narazil. „Uvědomil jsem si, že přesně o tom je tohle místo – eroze. Tři prvky, které tvoří geologický recept na příčně pruhované skály, zvlněné útesy, trhliny a pukliny,” uvedl. A tak se tři architekti vydali na mexický Yucatan. Navštívili i mayské stavby Uxmal a vysnili si resort, který bude interpretací člověkem vytvořené formy, jež vstupuje do útesu a slouží jako brána do krajiny. Aby Amangiri dokonale splynulo s okolím, použili směs lokálního písku a cementu k dosažení stejného odstínu. Dokonalou ukázkou tohoto přístupu je nejokázalejší prvek tohoto místa, bazén obtékající obrovskou skálu, jež připomíná hlavu spícího dinosaura, který žíznil natolik, že se tam přišel napít.
Luxusní a nadpozemský Amangiri
S přírodou prostupující do interiéru ale architekti pracovali i jinde. Místo chodeb vedoucích k pokojům vymysleli venkovní chodníky, a v resortu není téměř žádné umění – hosté se mají kochat tím, co je okolo. Výjimkou je Plačící zeď, dlouhá stěna, kterou Al-Sayed navrhl tak, aby demonstroval, jak voda po dešti prosakuje skalami kaňonu. „Na vlhké stěně začal časem růst mech, který vytváří přírodní umělecké dílo,” popisuje Ulrichová. „Dekor vzdává hold indiánské kultuře, všude to voní šalvějí, vybavení je z přírodních materiálů zemitých barev, doplněné černou ocelí. Prostory jsou vlastně dost spartánské, minimalistické, ale velmi precizně zařízené. Luxus pak cítíte hlavně ve službách, místní zaměstnanci jsou jako nindžové, kteří se objeví a zmizí, aniž byste o nich pořádně věděli,” dodává. Celkem 34 apartmánů se nachází ve dvou křídlech, která se táhnou z každé strany hlavního pavilonu. Všechny pokoje mají terasu, krb, velkou postel a vlastní venkovní vchod. „Amangiri je naprostý fenomén. Můžete být na dosah ruky majestátní přírodě a užívat si ji v mistrovském prolnutí s velkolepým umem a kreativitou člověka,“ shrnuje Lenka Ulrichová.
Zdroj: autorský článek
