Podstatou biohackingu je převzít kontrolu nad vlastní biologií. Nenechat své zdraví – fyzické ani duševní – v rukou pouze genetice či náhodě. Nespoléhat se jen na pravidelné prohlídky u doktora a hrstku vitamínů, které nám doporučil cizí člověk na Instagramu. Místo toho se ponořit hluboko do fungování svého vlastního těla a osvojit si mindset a soubor postupů, které si ušijete sami sobě na míru. A to s účelem zvýšit si hladinu energie, zlepšit své kognitivní funkce a optimalizovat fyzickou výkonnost. Otec biohackingu Dave Asprey jej definoval jako „umění řídit svou vlastní biologii a výkonnost prostřednictvím změny prostředí v těle i mimo něj.“ Ačkoliv je biohacking rozšířený především mezi vrcholovými sportovci, není vyhrazen pouze pro ně. Je tu pro každého, kdo je odhodlaný odemknout svůj potenciál. Mějte ale na paměti, že nejde o několik krátkodobých řešení, nýbrž o celkové zlepšení životního stylu, ve kterém hraje klíčovou roli konzistence a upřímnost k sobě samému
Studium trochu jinak
Pro biohackery je zásadní informovanost. Systematicky pozorují vlastní biologii a k její optimalizaci hledají cestu ve stylu „do it yourself“. Měří si hladiny hormonů a minerálů, zjišťují své genetické predispozice, stav mikrobiomu, libida a podobně. No a následně hledají konkrétní způsoby, jak si dopomoci k celkové, duševní i fyzické, vnitřní i vnější, harmonii. Docílit tohoto – pro někoho možná utopického – stavu lze například skrze různé meditační techniky, dechová cvičení, upravení jídelníčku a fitness plánu, socializaci, otužování nebo změny ve spánkovém režimu. Rozhodně se v této misi hodí i materiální pomocníci v podobě chytrých hodinek, prstenů nebo hrudních pásů měřících vaši tepovou frekvenci. Důležité je zjistit, co konkrétně vyhovuje vám, a poté to implementovat do své rutiny. Nemusí jít nutně o velkou změnu, ani nemusíte svůj život překopat ze dne na den, stáčí jednotlivé aspekty přizpůsobovat po drobných, konsistentních krůčcích. A nenechat se zlákat vším, co vám poradí internet. Místo toho je třeba nacítit potřeby vašeho těla, informovat se co nejvíce o vašem těle a podle toho rozhodovat, co je pro vaše tělo nejlepší a nejefektivnější.
Ženská a mužská optimalizace je zcela odlišná a pokud chceme poznat naše tělo a osvojit si určitý životní styl, nesmíme ignorovat roli menstruačního cyklu. Jeho sledování a akceptování představuje základní kámen jakékoli formy sebepéče. Určitou formou biohackingu a prvním krokem k harmonizaci je cycle syncing, tedy sladění životosprávy s ženským cyklem.
Strava a spánek: Základní pilíře biohackingu
V řadě protokolů biohackingu hraje ústřední roli strava. Biohackeři experimentují s různými dietami a výživovými strategiemi. Někteří prosazují přerušovaný půst, jehož cílem je snížit hladinu inzulinu a podpořit tak spalování tuků, obnovu buněk a tkání. Před jeho zavedením je však důležité poradit se s lékařem, jelikož skýtá řadu rizik. Pokud chcete upravit svou stravu, účinnou a jednoduchou metodou je eliminační dieta, při níž kompletně vyřadíte ze svého jídelníčku určitou potravinu (třeba mléčné výrobky, cukr, červené maso nebo pečivo) po dobu dvou týdnů a následně ji pomalu vracíte zpět. Celou dobu monitorujete reakce vašeho těla, které se vymykají normálu, ať už je to hladina energie, stav vaší pleti, bolest hlavy nebo nevolnost.
Další prominentní oblastí biohackingu je spánek. Tady zaznívají rady typu: Ranní kávu vyměňte za studenou sprchu a před spaním se vyhněte modrému světlu, velkým porcím jídla, alkoholu a nikotinu. Usínejte v chladném prostředí a po probuzení se co nejdříve vystavte dennímu světlu. A před spánkem intenzivně neposilujte, zacvičte si pouze pomalou jógu nebo se jen protáhněte.
Je biohacking nebezpečný?
Samozřejmě, že s každým trendem týkajícím se zdraví jsou spojena potenciální rizika, která je třeba zvážit. Jednak může mít experimentování s neověřenými doplňky stravy, extrémními dietami a protokoly bez odborného vedení nežádoucí důsledky. Zároveň se však snaha optimalizovat fungování našeho těla může stát obsesí, která vede například k ortorexii nebo k jiným poruchám příjmu potravy. Zkrátka i zde platí rčení: všeho s mírou. Nechceme se přeci upnout na zdokonalování svého zdraví do té míry, že zapomeneme žít.
Zdroj: Healthline, Forbes, Medical News Today
