Co je to ergofobie?
Ergofobie je neovladatelný strach z práce. V těch, kdo jí trpí, vyvolává strach, úzkost a nebo pocity hrůzy z práce. Někdy stačí už jen pouhá představa vykonávání práce a na ergofobika zaútočí úzkostná ataka. Začne se potit, třást, zrychlí se mu tep a srdce mu buší jako o závod. Stres a úzkost se projeví fyzicky a může to vést až problémům s dýcháním a pocitům na omdlení. Lidé, kteří touto fobií trpí, mají vážný problém práci si vůbec najít, natož do ní nastoupit nebo docházet pravidelně.
Kde se strach z práce bere?
Stejně jako jiné druhy fóbií vyvěrá z dřívějších traumat nebo jiných negativních prožitků. U někoho se může jednat o špatné zkušenosti z předešlého zaměstnání, u jiných dokonce o negativní zážitek z dětství. Známý je případ muže, který se oženil a najednou začal při odchodech do práce pociťovat úzkosti a paniku. Jeho ergofobie měla původ v dětství – jeho tatínek samoživitel často pracoval pozdě do noci a nechával ho dlouhé hodiny samotného doma. Práci si tak muž podvědomě spojil s opuštěním a zanedbáváním. Když si v dospělosti našel ženu, člověka, na němž mu záleželo, začal se u něj při odchodu do práce projevovat strach a pocit, že svou manželku opouští.
Výmysl moderní doby, nebo diagnóza?
Ergofobie není jen neopodstatněná chiméra, ale reálná diagnóza, kterou určuje psychiatr. Diagnostikovat ji není úplně snadné, protože – přiznejme si to – určitou míru averze k práci může vykazovat spousta lidí, aniž by se jednalo o ergofobii. Stačí mít špatné zkušenosti s věkovou nebo genderovou diskriminací na pracovišti, nepřátelským kolektivem nebo bossingem. U ergofobie ale bývá strach iracionální a nemá žádné reálné opodstatnění. Přesný počet lidí, kteří trpí ergofobií, není známý. Ale podle Jana Klusoně, CEO platformy pro život v práci Welcome to the jungle, se bude se jednat o opravdové minimum: „Spousta Čechů si dělá legraci ve stylu ʼstrach z práce, to mám pořád, hlavně v pondělíʽ, nicméně opravdová ergofobie by se stejně jako jiná psychická obtíž neměla brát na lehkou váhu“. Strach z práce je často doprovázený nebo zaměňovaný za jiné psychické problémy, například úzkosti nebo panické ataky, kterými se u některých lidí může ergofobie projevovat. Také platí, že k ergofobii jsou obecně náchylnější lidé s úzkostmi nebo depresemi.
Strach ze selhání
Člověk trpící ergofobií má většinou nízké sebevědomí a bojí se spíše svého selhání, než činnosti, kterou by měl vykonávat. Obává se, že ho někdo bude napomínat za špatně odvedenou práci nebo ji dokonce po něm předělávat. Děsí ho, že bude před kolegy ponížený a zesměšněný. Ten, kdo o svých problémech předem ví nebo už s nimi nějakou dobu bojuje, může mít nejen problém do práce chodit, ale vůbec si ji najít. Většina firem totiž shání zaměstnance, který bude komunikativní, spolehlivý a zvládne nést odpovědnost, začlení se do týmu a bez problémů zvládne vyřídit telefonáty a e-maily. Ani poslední dvě zmíněné věci nejsou samozřejmostí, spousta lidí se totiž bojí i telefonovat a komunikovat. Po přečtení inzerátu s takovými požadavky se zdravý člověk nepozastaví, pro člověka s ergofobií ale můžou představovat natolik velkou překážku, že na něj ani nenajdou odvahu odpovědět.
Co s ní?
Jako v případě každé fóbie je na místě terapie. Člověk trpící ergofobií by měl pomocí odborníka najít důvod své fobie a zkusit ho odbourat. Fungovat může i koučink, který se na rozdíl od psychoterapie nesoustředí na minulost a na příčiny ergofobie, ale na trénování chování a formování budoucích reakcí společně s jejich chápáním. Ke snadnějšímu zvládnutí ergofobie můžou přispět i zaměstnavatelé. Pokud zaměstanec psychicky nezvládá chodit do kanceláře, mohou mu vyjít vstříc s poskytnutím homeoffice a podpořit ho v jeho situaci dalšími úlevami, které mu pomůžou jeho poruchu zvládnout.
Zdroj: Welcome to the jungle, ozpprace.cz, holkazblazince.cz
