
Říká se, že do práce se nechodíme kamarádit, ale vydělávat peníze. Jenže to v poslední době přestává platit bezvýhradně. Stále více zaměstnanců chce po svých zaměstnavatelích víc než jen pravidelný přísun peněz na účet. Mluví se o emočním platu. Co to je a proč mu přikládáme stále větší váhu?
Chceme vyšší plat. Ten emoční.
Není to tak dlouho, co jsme se se při rozhodování, jestli změníme zaměstnání, rozhodovali podle nabídky platu. „Nabízí mi víc peněz,“ zněl nejčastější důvod při podávání výpovědi. Jenže situace se mění. Firmy bohatnou, platy rostou a lidé se už nemusí tolik rvát o každou tisícovku navíc. Proto zaměstnanci, a to nejčastěji Gen Z a Mileniálové, začínají na první místo před tučnou výplatnici klást jiný plat – emoční. Stále více hledají něco, co je penězi nenahraditelné – pocit podpory, ocenění a osobního naplnění. Právě emoční plat se stává tím klíčovým faktorem, který dokáže zaměstnance udržet motivované a loajální.
Více peněz? Nechci.
Mou kamarádku Karolínu nedávno kontaktovala headhunterka se skvělou pracovní nabídkou. Nabízela jí lepší pracovní pozici a ohodnocení asi o 10 tisíc korun měsíčně vyšší, než měla doposud. „Tak do toho jdeš?“ ptala jsem se jí a považovala to za víceméně řečnickou otázku. „Ne,“ překvapila mě její odpověď. „Mám tady super šéfa a skvělý kolektiv. Chodíme po práci ven a když potřebuju být s malým doma, nikdo mi nedělá problémy,“ vysvětlila mi své rozhodnutí. „A ty peníze?“ nenechala jsem se odbýt. „Než se dohadovat s nějakým přemotivovaným týpkem v korporátu a denně si obhajovat, co a proč jsem udělala, neudělala nebo udělala špatně, radši budu brát míň,“ definitivně uzavřela téma svého odchodu z menší firmy do významnější a oželení vyššího platu. Nemůžu říct, že bych jí nerozuměla.
Co tedy chceme?
Karolína není zdaleka jediná, komu se v souvislosti s prací změnily priority. Stále více lidí klade před finanční ohodnocení jiné benefity. Stres na pracovišti. Pohodový kolektiv. Osobní a lidské uznání. Možnost home office. Šéfa, kterého si můžete vážit. Pocit, že vás někdo poslouchá a váží si vás. Respektování konce pracovní doby a vaší dovolené. Vědomí, že nejste jen snadno nahraditelná položka v HR tabulce. Vědomí, že si můžete dovolit nepracovat, když jste nemocní. Před hmotný platem se v žebříčku hodnost dostal emocionální plat. Co to vlastně znamená? Emoční plat zahrnuje všechny ty „neviditelné“ benefity – skvělou firemní kulturu, uznání, podporu a vztahy na pracovišti. Ano, pořád potřebujeme výplatu, která pokryje nájem, ale nakonec jde o to, jestli se v práci cítíme dobře. Jakmile máme zajištěné základní potřeby, mzda už není hlavním ani jediným faktorem spokojenosti v práci. Většina z nás si asi dokáže vzpomenout na zaměstnání, kde jsme byli nespokojení, přestože plat byl relativně vysoký. A naopak.
Pochvala hřeje víc faktura
„Skvělá práce na tom projektu!“ nebo „Tvá prezentace byla fakt pecka!“ nebo třeba „OMG, youʼre the Queen!“, jak mi napsala nedávno moje šéfka, když se jí líbil mnou napsaný článek. Nebudu lhát, potěšilo mě to snad ještě víc, než když mi na začátku měsíce cinkne na účtu zaplacená faktura. Upřímná pochvala má větší sílu, než si leckdo myslí. Když zaměstnanci cítí, že jejich práce má smysl a někdo ji ocení, jejich produktivita i spokojenost letí vzhůru. Jste šéf a chcete zlepšit atmosféru ve svém týmu? Dávejte lidem zpětnou vazbu, která má hlavu a patu. Sdílejte s ostatními dobré příklady: „Bára dnes skvěle zvládla vyřešit tohle“. Inspiruje to nejen člověka, kterého se pochvala týká, ale i ostatní. A hlavně, udělejte z pochval běžnou součást pracovního dne – během porady, při videocallu, na chatu, kdekoliv. Podle webu Foxbusiness.com jsou i ti lidé, kteří nejsou placeni podle svých představ, o 33 % loajálnější, pokud cítí pravidelné uznání.
A dál?
Pochvala hřeje, ale není jedinou složkou emočního platu. Je to celý balíček maličkostí, které dělají z práce místo, kam se rádi vracíte (nebo aspoň neodpočítáváte každou minutu do konce směny). Představte si home office bez výčitek, přátelský kolektiv, kde místo rivality a nevraživosti panuje týmová pohoda, a jasně nastavené role, aby si v rámci plnění pracovních povinností nikdo nelezl do zelí. Přidejte k tomu pravidelné feedbacky, kdy mají zaměstnanci možnost si v klidu a beze studu před zbytek týmu vyslechnout, co se jim nepovedlo a sami bez obav říct, co jim vadí. Občasný teambuilding na horách nebo aspoň na bowlingu a drobné odměny – třeba vstupy do fitka, wellness nebo něco sladkého pro duši jsou také tím, co se do emočního platu počítá. Když víte, že vás za dobře odvedenou práci čeká nejen výplata, ale i reálná podpora a pohoda, jsou i pondělky najednou o něco přijatelnější.
Zdroj článku: Foxbusiness.com, Fastcompany.com
Liběna Rochová: Doteky - O cestě do bezčasí
Nejčtenější články
Doporučujeme

Only in print: Nehledám dokonalý systém, ale funkční řešení

Když vám peníze nedají spát, jsou finance téma na terapii?

Kdy už to není jen zpráva aneb jak přežít šéfa na WhatsAppu

Only in print: Politika jako maraton

Je to vážně prací? Kdy si říct, že je to možná o vás

Nedržte se při zemi a pusťte se do světa investic: Vyplatí se vám to

Panika při balení na pracovní cestu? Vsaďte na klasiku a multilíčidla

Childfree: Proč se ženy chytají do vlastní pasti tlaku na výkon

Zářijové novoluní přinese změny, někteří pocítí tlak a nepohodlí











