Olympijská naděje
Andrea Absolonová byla v devadesátých letech pětinásobnou mistrní České republiky ve skoku do vody z desetimetrové věže a nadějnou členkou olympijského týmu. Její budoucnost měla být hvězdná. Odmala se svou sestrou vykazovaly na skokanském můstku nadání a osudnou se jim stala návštěva plaveckého bazénu na pražské Slávii. Zde si obě dívky vyhlédl skokanský trenér Karel Trpka a přesvědčil jejich rodiče, že by se sestry měly vydat právě touto cestou. Andrea si sport zamilovala a denně poctivě pilovala. Právě si měla splnit sen na Olympijských hrách v Atlantě v roce 1996, když si několik týdnů před hrami poranila při skoku páteř. Lpěla na tom, aby se na skokanský můstek mohla co nejdříve vrátit, ale postupně pochopila, že se se svým snem i oslnivou kariérou musí rozloučit.
Stále v záři reflektorů, jen trochu jinak
Loučení se slávou ovšem netrvalo dlouho, pozornost si k ní opět našla cestu, tentokrát však proudila z jiného směru. V roce 1998 začala Andrea fotit nahé snímky a zanedlouho i filmy pro dospělé – to už ale pod známým pseudonymem Lea da Mae. Po dobu šesti let věnovala Andrea své tělo pornografickému průmyslu a její úspěch se dočkal mezinárodních rozměrů. Roku 2004 se rozhodla svou kariéru utnout, když potkala hokejistu Martina Maškarince. Pár se do sebe zamiloval a v zamilování setrval až do Andreiny smrti v prosinci téhož roku, když prohrála náročný boj s rakovinou.
Její tělo
„V novinách jsem jednou narazila na krátký článek o Andree Absolonové a začala se o její příběh zajímat. Našla jsem v něm dvě linky – jedna se týká sesterství, vztahu dvou dívek, které vrcholově sportují, ta úspěšnější musí kvůli úrazu skončit s kariérou, vrhá se na pornobyznys, a druhá sestra se k tomu nějak postaví. Druhá linka, pro mě nejpodstatnější, je o vztahu ženy k vlastnímu tělu. O tom, jak se tělo stává věcí veřejnou. Už vrcholovým sportem, kdy celá společnost řeší, v jaké je kondici, kolik váží, jak vypadá... A v pornu je to ještě vyhrocenější. Tělo jako sexuální objekt, objekt rozkoše pro celou společnost,“ popisuje režisérka a spoluscenáristka Natálie Císařovská cestu od nápadu k realizaci svého debutového filmu, která trvala více než šest let. Režisérka vysvětluje, že příběh Andrey by měl přimět diváky přemýšlet o tom, jak zacházíme se svými těly, jak nasloucháme jejich potřebám a zda je vnímáme jako své vlastní, nebo spíše jako objekty či nástroje. Ve svém filmu spojuje dva zdánlivě odlišné světy – vrcholový sport a pornografii – a klade otázku, zda tyto světy nemají víc společného, než by se na první pohled mohlo zdát.
Zdroj: archiv Mia Production, ČSFD
