State of fashion: Tomáš Višňovský

Když se řekne State of Fashion v Česku nebo na Slovensku – co to pro tebe znamená?

Pojem State of Fashion vnímám jako způsob reflexe. U nás je toho hodně, za čím se dá ohlédnout. Ušli jsme obrovský kus cesty od dob Hany Podolské, jejíž přínos pro historii módy považuju za klíčový moment vzniku silné oděvní scény v našem regionu. Dnes je móda u nás víc zaměřená na individualitu a identitu tvůrce nebo nositele. Hana Podolská pro mě představuje něco revolučního, ale zároveň obecného – základ, na kterém dnešní scéna může stavět.

Čím si podle tebe naše módní scéna prošla? V čem jsme dál a v čem podle tebe pořád tápeme?

Těžko se mi to hodnotí, protože se stále pohybuju spíš v akademickém prostředí a nemám takový přehled jako etablovaní designéři a designérky. Co ale v českém a slovenském módním prostředí vnímám, je silné řemeslné zázemí – na rozdíl od zemí, které nejsou tolik ovlivněné rukodělnou tradicí. To je něco, čeho si opravdu vážím. Myslím, že na to do určité míry navazujeme a naše scéna je známá jistým perfekcionismem, dokonalým řemeslem. Kde tápeme, si netroufám říct, protože mám pocit, že se všichni snažíme na 120 procent, ale zároveň na sebe neklademe přehnané nároky. A to může být osvobozující, ale i svazující.

Jaká témata v módě aktuálně vnímáš jako klíčová nebo důležitá?

Lokálnost pro mě představuje něco opravdu cenného – schopnost tvořit v menším, ale kvalitnějším měřítku. Mít malé, intimní prostředí, kde práce vzniká v rukou několika lidí, kteří se znají a důvěřují si. Z těch hlubších témat jsou pro mě v módě zásadní inkluzivita, diverzita a identita.

Co konkrétně hýbe tvojí vlastní tvorbou? 

Určitě nasbírané zkušenosti, které se neustále vyvíjejí. Zlepšuju se v řemesle a učím se komunikaci i otevřenosti vůči názorům lidí kolem sebe. Umělá inteligence a nové technologie mě do určité míry děsí. Móda je pro mě o lidské duši a ruční práci, která je nesmírně upřímná a nese s sebou i nedokonalosti.

Kdybys měl vyjmenovat tři věci, které tě nejvíc inspirují, jaké by to byly?

Ženy, příběhy a Manifest Mariny Abramović.

Máš pocit, že móda má u nás pořád spíš „okrajové“ postavení? Nebo se to podle tebe mění?

Myslím, že se to mění. Oděvní tvorba a malé ateliéry plné mladých lidí oddaných řemeslu získávají stále větší pozornost – a to mi dělá velkou radost. Můj nejoblíbenější ateliér v Praze je ten Alexandry Gnidiak, který sdílí s dalšími skvělými tvůrci. Vzniká tam něco neuvěřitelně autentického a hodnotného – a myslím, že to tu brzy ovládnou.

Co podle tebe do módní scény přinášíš ty sám?

Věřím, že přináším určitou autenticitu a drive pro kvalitně zpracované oděvy. Zároveň pracuji pro spoustu tvůrců – starších i mladších. Baví mě být součástí většího týmu, kde pomáhám naplňovat i vize někoho jiného. A když těm lidem věřím, jsem odhodlaný jim dát všechno. Právě tam podle mě vzniká dobrý základ pro zakázkovou tvorbu, ke které mám blízko.

Jak pracuješ se svým vlastním stylem jako značkou?

Snažím se nezaseknout v přemítání o trendech ani sám sebe neopakovat. Myslím, že když se tvůrce dostane do bodu, kdy dělá pořád to samé, stává se pro publikum předvídatelným – a to mě děsí. Určitý rukopis samozřejmě mám, možná se k němu i vracím a je upřímně těžké z toho komfortu vystoupit. Ale věřím, že s kolekcí, kterou jsem představil na Van Graaf Junior Talent, jsem překvapil.

Jak si myslíš, že se bude módní scéna u nás vyvíjet v dalších 5–10 letech?

Doufám, že se rozroste klientela – že přibude víc lidí, kteří budou ochotní investovat do lokální kvality. To je moje největší přání. Bojím se ale, že přijde určitá únava. Už teď jako začínající tvůrce vnímám obrovský finanční tlak, který je hodně omezující. Designéři jsou často zahlceni zakázkami jen proto, aby si vydělali na živobytí.

Co by sis přál, aby si z tohohle rozhovoru odnesl někdo, kdo českou nebo slovenskou módu zatím moc nesleduje?

Byl bych rád, kdyby si odnesl větší uznání pro nás tvůrce – pro lidi, kteří každý den obětují svou energii něčemu tak „prostému“, jako je oděv. Design oblečení je opravdu náročná a komplexní profese. A mrzí mě, když lidé naši práci berou na lehkou váhu nebo ji vnímají jako něco povrchního. Móda je naopak o obrovské hloubce a fyzicky i psychicky náročné práci.

Se svou aktuální kolekcí jsi vyhrál Van Graaf Junior Talent v rámci MBPFW. Můžeš nám přiblížit, co bylo jejím hlavním tématem?

Vítězná kolekce je zároveň mojí bakalářskou prací, takže je pro mě velmi důležitá. Kolekce se jmenuje „Vzpomeneš si na mě jenom ty“ a je věnovaná recidivistce a zlodějce oděvů Máňe, o které natočila dva dokumentární filmy Olga Sommerová. Oděvy odkazují na její život, činy a psychický stav. Máňa byla nesmírně citlivá a zároveň drsná žena, které nikdo nedokázal porozumět. Chtěl jsem se přidat k těm, kteří si na ni vzpomněli. Současně ke kolekci vytvořila obuv studentka zlínské UTB Dáša Marta Ďurovcová, jejíž precizní tvorba dotvořila celý příběh k dokonalosti.

Co pro tebe vítězství znamená a jaké budou další kroky? 

Vítězství pro mě znamená strašně moc. Nesmírně si vážím toho, že mohu dál předávat svůj odkaz, a už teď se těším na podzim. Na Van Graaf Junior Talent jsem se chtěl hlásit už dlouho. A dnes jsem měl pocit, že jsem připravený. Moje další kroky povedou opět do ateliéru. Stojím si za perfektním řemeslem a to se nikdy nezmění.

Tomáš Višňovský

Slovenský návrhář právě dokončuje bakalářské studium na UMPRUM v Ateliéru designu oděvu a obuvi pod vedením Simony Rybákové. Inspiraci pro svá díla čerpá ze svých ženských hrdinek i aristokratické zdobnosti. Pozornost získal zejména sérií čtyř modelů The Artist‘s Last Art Piece Before Leaving – Attendees, ve které volně navazuje na příběh tří dříve odhalených modelů Warrior Marina, Bullshit Marina a Spiritual Marina. Dnes zvítězil v prestižní soutěži Van Graaf Junior Talent 2025, která se vyhlašuje v rámci Mercedes-Benz Fashion Week.