Jaký typ hráčky jsi na kurtu? Rozčílíš se snadno?
Myslím, že jednou z mých silných stránek je právě to, že na sobě nedávám znát, když se mi nedaří – nebo když se mi daří. Ale popravdě, ne vždycky udržím chladnou hlavu. Hlavně na tréninku, kde nejsou diváci a kde jsem víc uvolněná, se dokážu rozčílit. Někdy ta raketa vyklouzne… Ale to k tomu sportu patří.
Tenis je hodně o hlavě. Spolupracuješ se sportovním psychologem?
Mám mentálního kouče, se kterým řeším, co mě zrovna trápí – ať už se to týká tenisu nebo osobních věcí. Je skvělý mít v týmu někoho nestranného, komu se můžu svěřit a kdo mi pomůže najít cestu.
Jak si doplňuješ dopamin, když zrovna nesportuješ?
Tím, že trávím čas s blízkými, chodím na akce… Nejradši na koncerty, kde si můžu zazpívat a zatančit.
Čím se „dostáváš do zóny“ před zápasem?
Pro mě je to vždycky hudba. Sluchátka, místnost, kde jsem sama, zavřu si oči a dostanu do toho mentálního prostoru skrz hudbu, kterou mám ráda.
Máš zkušenost s dvojím metrem v profi tenisu?
Popravdě si to moc neuvědomuju. Občas něco zahlédnu na sítích, třeba nějaký poznámky, ale moc si to nepřipouštím. Třeba loni v New Yorku mi komentátorka řekla, že se jí líbí, jak hraju – že hraju „jako chlap“. Myslela to jako kompliment, ale spustila se na ni velká kritika. Přitom to neřekla nijak zle.
Jak moc ti dokáže do výkonu hodit vidle menstruace?
Je to složitý téma, se kterým se vlastně nedá nic moc dělat. Prostě se ráno vzbudíš, je ti zle, bolí tě břicho a hlava – ale stejně většina z nás zapne automat a jde na kurt. A pak čas od času přijde kritika: „Proč hraje takhle, proč se takhle tváří…“ Jenže ti lidi neví, že za tím jsou reálný bolesti. Mimochodem, donedávna jsme na Wimbledonu musely mít úplně bílé oblečení. Teď už aspoň mohou být kraťásky pod sukní barevný, což je z hlediska komfortu při menstruaci super změna.
Jak tvoje tělo zvládá neustálé cestování a časové posuny?
S věkem je to náročnější, hlavně ty dlouhý lety. Teď cestujeme v rámci evropské tour – Paříž, Španělsko, Londýn – a to je v pohodě. Ale začátek roku je brutální: Austrálie, Dubaj, Kalifornie, Florida a zase zpátky. Navíc tím, že to mám doma moc ráda, je pro mě těžší trávit tolik času pryč. Ale svoji práci miluju.
Jaký máš vztah k módě – na kurtu i mimo něj?
Na kurtu nemám tolik možností výběru, ale hlavní je, abych se v outfitu cítila pohodlně. Když jdu večer ven, víc si s tím vyhraju – namaluju se, obleču se hezky. Ráda se v tom, co mám na sobě, cítím dobře.
Co by lidi překvapilo o zákulisí profi tenisu?
Možná to, že to není tak jednoduchý, jak si někteří představují. Cestování je opravdu hodně, doma skoro nejste, a tréninky jsou často od rána do večera. Mám pocit, že si spoustu lidí ten život pořád dost idealizuje.
Co říkáš na kolekci?
Za mě super! Když jsem si ji poprvé zkoušela v německém HQ adidasu, napadlo mě, že bych v tom klidně šla i do kavárny. Stačí hodit přes to bundu, vzít tenisky a vypadá to skvěle. Myslím, že se jim to fakt povedlo. A super, že se adidas originals vrátil zpátky do hry. Doslova!
- Zdroj článku:
Autorský rozhovor
