Self-care: Jak se naladit na to, co chcete vy, ne svět okolo vás

V naší výkonové době je péče o sebe často vnímána jako nástroj pro udržení se v chodu – něco, co nám umožní dál plnit další povinnosti. Doporučení naplánovat si čas pro sebe jako další úkol do už tak naplněného dne může někomu vyhovovat, ale pro jiného může být zdrojem stresu: Musím stihnout odpočinek! Odpočívám správně? Neprokrastinuju během odpočinku? Self-care jako mentalita uvědomování si sebe sama a kultivace spojení se svou vlastní podstatou. Self-care je něco, co je skutečně jen a jen pro vás, pro vaši radost z bytí – i kdyby z času jí věnovaného nemělo vzniknout vůbec nic. Tady je 5 tipů, jak si dopřát to opravdovou chvilku pro sebe.

Mohlo by se vám líbit

Jak najít klid uprostřed chaosu, i když svět šílí

Vyvažovat aktivitu pasivitou

Západní životní styl je velmi aktivní, odpočinek chceme mít také aktivní. Hlavně neztratit ani chvilku času a pořád postupovat vpřed – seberozvoj je modla 21. století. Člověk ale není perpetuum mobile, potřebuje mít odkud čerpat. Motor taky netúrujeme na stále vyšší otáčky. Aktivitu by měla vyvažovat pasivita, a to bez výčitek. Opravdová pasivita, kdy děláte jen to, na co zrovna máte sílu (třeba jen zmoženě ležíte na gauči), ne to, k čemu se musíte nutit.

Dnes workout, zítra hatha jóga

Dát si do těla je někdy ten nejlepší způsob, jak se odreagovat. Občas ale jdeme přes hranici a bereme z rezerv, chceme to dát, chceme letní postavu – chceme, chceme, chceme, pořád od sebe a svého těla něco požadujeme. Je důležité kultivovat umění rozpoznat, kdy potřebujeme naopak dát sobě, kdy si máme vrátit energii. V tu chvíli místo večerní lekce bottle rocket jógy zvolíme uzemňující hatha jógu nebo jinou lekci, která nás zastaví a dostane do kontaktu s tím, čemu věnujeme tak málo pozornosti: s tím, kde se právě nacházíme a co se v nás dnes děje.

Pustit kontrolu

Kolik energie trávíme snahou mít vše pod kontrolou? Mít režim, řídit se plánem, dělat vše tak, jak se má, jak je potřeba. Je to chvályhodné a nutné, je to nástroj, jakým dosahujeme svých cílů. Jsou ale chvíle, kdy potřebujeme přesný opak toho, co máme v diáři: zrušit večeři, na kterou se nám nechce, přesunout jednání z PMS týdne na týden další, místo večerního procházení dokumentů si vlézt do vany s levandulovou solí, a neřídit se rozumným časem na spánek, jak si ho předepsali naše biorytmy, ale užít si seriálovou noc jako teenager. Není to něco, co bychom měli dělat pořád – a ani by to nebylo dobré – ale dovolit do svého neustále aktivního fokusu proniknout trochu lehkovážnosti a volnosti je v péči o sebe sama životodárná ingredience.

Jít na záchod

Na jednom z mnoha Instagramových účtů zaměřujících se na ADHD nedávno probíhala diskuze na téma odkládání návštěvy toalety jako dalšího úkolu, který se nám nechce vykonat. Možná to taky znáte – polední pochůzky po městě, káva, voda, pitný režim, a najednou přijde potřeba. A s ní mnoho problémů k řešení: kam zajít, co s kabátem, co s nákupem? Najít vhodné toalety, vysvléct se, všechno pověsit, znovu se obléct, umýt si ruce… Hodně z nás to raději ještě nějakou dobu vydrží. Jenže kromě toho, že to není zdravé pro ledviny a močové cesty, tím také sami sobě vysíláme jednoznačný signál: nejsme pro sebe důležití, dáváme větší prioritu tomu, abychom byli včas zpátky v kanceláři. Příště tuto situaci zkuste brát jako moment, kdy prioritizujete sebe, své tělo a základní potřeby pro přežití. Budete překvapeni, jaké osvěžení může přinést věnovat si prostor na návštěvu toalety (zakončenou očišťujícím umytím rukou a krátkou masáží voňavým krémem) během obyčejného pracovního dne.

A co na to vaše?

Eve Ensler v úvodu svého divadelního představení Vagina monology pokládá respondentkám otázku: Jaká dvě slova by vaše vagina řekla, kdyby mohla mluvit? Ačkoli se to někomu může zdát zvláštní, zamyšlení nad touto otázkou může hodně napovědět o tom, jak se právě cítíme a co potřebujeme. Jaká dvě slova by řekla vaše vagina, kdyby uměla mluvit? Jaká by řeklo vaše tělo? A dokážete jim odpovědět?