Skinny epidemic: Vrací se obdiv k extrémní hubenosti?

Kruh, který se rád uzavírá

Srovnání s „thigh gap“ pojmem a takzvanými pro-ana blogy z přelomu nultých a desátých let se v komentářích pod virálními videi objevuje čím dál častěji. Tvůrkyně obsahu, které dění na sítích sledují dlouhodobě, upozorňují, že fotky modelek z devadesátých a nultých let dnes znovu kolují jako inspirace, jen sdílené pod jinými hashtagy než tehdejší „thinspo“. Bujné křivky jsou najednou zase out, kost a kůže in. V diskuzi pod těmito videi se opakuje i tvrdší teze, že drobná, křehká postava dělá ženy snáz ovladatelné, a že zabírat prostor a být fyzicky silná je v patriarchální společnosti skoro aktem vzdoru. Je to jeden z úhlů pohledu, který k tématu koluje, ne nutně jediný možný výklad.

Mohlo by se vám líbit

Když chvála bolí: O hubnutí, komplimentech a tichém nepohodlí

Múza jménem souchotiny

Podobný scénář popisuje spisovatel John Green v knize Everything Is Tuberculosis. Ve viktoriánské Anglii se souchotiny, tedy tuberkulóza, na čas staly obdivovaným ideálem: propadlé tváře a extrémní hubenost společnost četla jako známky křehkosti, čistoty a intelektu, ne nemoci. Řada dobových básníků na tuberkulózu zemřela mladá, a jejich smrt se zapsala do kulturní paměti jako osud zkrouceného génia, který dohořel příliš rychle. Ideál se pak přenesl i na zdravé ženy, které kvůli němu záměrně hladověly a vyhýbaly se slunci. Jedno z virálních videí na toto srovnání navazuje s tvrzením, že nemoc tehdy nezůstala jen dobovou módou, ale natrvalo přeprogramovala, jak se na ženské tělo dívá společnost obecně, včetně toho, co dnes automaticky čteme jako křehké a žádoucí. Ozvěny toho vzorce se na sítích objevují čím dál víc a nemoc jako estetika se zjevně umí vracet v pravidelných cyklech.

Ariana, čísla a dvě pravdy najednou

Letos vlnu debaty spustily fotky Ariany Grande a video z rozhovoru Jenny Ortegy pro zahraniční magazín z léta 2026. Ariana začátkem srpna oznámila, že se po dokončení turné stáhne z veřejného života a odstoupí z londýnského návratu muzikálu Sunday in the Park with George, mimo jiné kvůli neustálé pozornosti věnované jejímu vzhledu. Podobná pozornost dnes provází kdejakou celebritu, která znatelně zhubne, a spekuluje se, že částečně za to může širší dostupnost léků ze skupiny GLP-1. V Hollywoodu je dnes berou i lidé bez jakékoli zdravotní indikace, přestože mohou vedle nevolnosti způsobit i úbytek kostní a svalové hmoty. Stejný trend můžeme pozorovat i mimo červené koberce. V kolekcích podzim/zima 2026/2027 tvořily plus size modelky na hlavních týdnech módy pouhá 0,3 procenta looků, historicky nejméně. V komentářích pod videi upozorňující právě na úbytky váhy různých celebrit zaznívá i důležitá nuance: i když se pod fotkami extrémně hubených celebrit objevuje kritika, nic to nemění na tom, že se ta samá vyhublost dál stylizuje, fotí a prezentuje jako žádoucí. Kritika a glamorizace podle komentujících klidně existují vedle sebe.

Hranice, kterou je těžké najít

Diskurz se stáčí i k tomu, zda extrémní hubenost - obzvlášť u celebrit - komentovat nebo ne. Je v pořádku otevřeně vznést téma, co je a co není zdravé tělo, obzvlášť směrem k mladým holkám, které tenhle typ obsahu sledují nejintenzivněji. Zároveň ale platí, že proměnit tělo konkrétního člověka v téma číslo jedna online diskuze v pořádku není, ať jde o ženu, nebo o muže. Nikdy totiž nevíme, co se v něčím životě zrovna děje a jakou oporu kolem sebe má. Jde-li o osobnost typu Ariany Grande, kterou jako vzor sledují statisíce mladých dívek, debata o tom, že tohle nevypadá jako zdravé tělo, a kde přesně leží hranice, dává smysl. Jenže stejná debata dokáže i ublížit: u člověka, který se potýká s poruchou příjmu potravy, znepokojené komentáře okolí často jen přiživí toxický vzorec myšlení. A možná jde o něco úplně jiného, o čem veřejnost nemá ponětí, o nemoc nebo období, které si nikdo nevybral. Hranice mezi upozorněním na problém a bulvárním pitváním něčího těla je tenká a nikdo ji zatím neumí spolehlivě najít.

Mohlo by se vám líbit

Projekt self: Proč musíme dělat všechno na max?

Co s tím

Ne každá celebrita to nechává bez odezvy. Modelka Georgina Rodríguez na komentáře o svém těle letos v létě reagovala vzkazem: „Moje tělo se bude měnit, jako se mění tělo každé ženy. A doufám, že to tak zůstane ještě mnoho let, protože to bude znamenat, že pořád žiju.“ Podobných hlasů zatím koluje výrazně méně než těch, které váhu celebrit sledují a komentují případ od případu. Možná ani nejde o to tělo nutně milovat za každou cenu, ale spíš přestat ho brát jako projekt, který je třeba jednou dokončit.

Body positivity, o které se ještě před pár lety mluvilo jako o hotové věci, se zatím ukazuje být spíš jednou zastávkou v kyvadle, které se teď houpe zpátky. Otázka není, jestli se to kyvadlo zase jednou vrátí, protože podle historie to jednou udělá. Otázka je, kolik dívek, žen i kluků po cestě znovu uvěří, že jejich tělo je problém k vyřešení, a ne domov, ve kterém žijí.