Gratulujeme k debutu vašeho dalšího singlu Abracadabra.Povězte nám vše o této písni a jejím velkolepém videoklipu!

Abracadabra je o tom, jak čelit výzvě života a noci a najít v tom všem kouzlo.

Co myslíte tou „výzvou noci“?

Když se musíte postavit světu, lidem kolem sebe, svým vlastním okolnostem a pozici ve světě. A když narazíte na výzvu skutečně ukázat všem, kým jste.

A kdo je ta dáma v červeném? 

Dáma v červeném je každý z nás, kdo se vystavuje zkoušce. Je to náš vnitřní monolog: ‚Dokážeš to? Zvládneš to? Jsi dost dobrá? Podaří se ti to?‘ Velká část té písně je o tom, jak se s touto výzvou vypořádat, a jak to může odrážet i svět kolem nás. Chtěla jsem prozkoumat otázku: ‚Jaký to je pocit vzkvétat a ne jen přežívat?‘

Je na konci videa poražena?Zvítězíte nad všemi těmi vnitřními pochybnostmi?

Pro mě v tomto videu ona sama iniciuje výzvu. Ta čistší část mě, která sleduje všechny negativní myšlenky a pochybnosti, se s nimi konfrontuje a projde skrz. Řekne: ‚Jsem připravená na tuto výzvu.‘ Měli jsme různé nápady na závěr videa, ale nakonec jsem chtěla, aby tato píseň byla o odolnosti – na rozdíl od skladby Disease, která se zaměřovala na vnitřní utrpení a pocit uvěznění.

Chtěla jsem touto písní ukázat, co znamená vytrvat. Prozkoumat metaforu vytrvalosti na tanečním parketu, protože pro mě byl taneční parket vždy místem, kde se snažím zlepšovat jako člověk. Jak pracovat tvrději? Mít více vášně? Jak lépe ukázat své pravé já? Jak si zasloužit své místo jako umělkyně?

Milujeme tu scénu, kde hudba ztichne a tanečníci vás téměř napadají stejnými slovy, která celou dobu zpíváte… 

V té písni je něco magického. Vnímám to tak, že naše negativní myšlenky a životní zkoušky, mohou být jako zaklínadlo. Můžete se nechat unést a uvěřit tomu.

Takže ona – vy – v tom videu lámete to kouzlo?

Ve videu proti tomu bojuji se vším všudy, tancuji proti tomu, zpívám proti tomu. To video je také o komunitě. Pracovali jsme s asi 50 tanečníky. To na tom miluji nejvíc. Je tam taneční battle mezi světlou a temnou stránkou mě samotné. Nemůžu tu výzvu iniciovat nebo přijmout bez své komunity a ta je nesmírně silná. A proces učení se choreografie, přítomnost tanečníků, spolupráce s Parris Goebel – to byl nádherný zážitek. Byli jsme rodina, která se společně snažila najít něco opravdu upřímného. Je pro mě šílené sledovat to video teď, po tolika týdnech, protože něco, co jsme vytvořili před pár měsíci o odolnosti, vychází zrovna když ji nejvíc potřebujeme.

Povězte nám více o vzniku té neuvěřitelné choreografie. 

Spolupracovaly jsme úzce s Parris, ona je zkrátka génius. Dělaly jsme spolu video k Disease a pak jsme se bavily o pokračování myšlenky vnitřního dialogu. Je to součást Mayhem – těch protichůdných stran nás samých, které nedávají smysl, ale přesto spolu komunikují.

Jak to vyjádřit skrz tanec? Nakonec jsme se rozhodly, že video by mělo být o postavě Mayhem, o té dámě v červeném – je to její klub, její noc, a ona říká: „Dobře, tohle jsme už všichni, co tu jsme, zažili. A dnes večer máte jen dvě možnosti: buď budete tančit, nebo je konec. A já odcházím.“ A rozhodly jsme se, že video by mělo být o tom, jak se téhle výzvě postavit. Parris pak pracovala několik týdnů na různých verzích choreografie. Neustále jsme si to posílaly tam a zpátky, a pak jsem šla do studia, abych se to všechno naučila. To bylo úžasné období. Líbí se mi, že ten pohyb vyjadřuje tolik z toho, co se snažím říct, a při prvním poslechu Abracadabra si možná řeknete: „O čem to je? Je to zábavný, ale co to vlastně znamená?“ A když uvidíte video, mělo by to být jasnější – jednoduše to znamená, že musíme pokračovat. 

Musíme si promluvit o kostýmech! 

Spolupracovala jsem s Peri Rosenzweig a Nickem Royalem – úžasné duo – na všech mých hlavních kostýmech. Spolupracovali jsme s několika talentovanými mladými návrháři a také s módními veterány na jejich návrzích. Spolupracovala jsem s Hunterem Clemem a Genesisem Webbem na kostýmech pro tanečníky. Návrhy vytvořili Olivier Theyskens a Sam Lewis. Klobouky navrhli Stephen Jones a Maximilian Gedra. Boty? Chrome Hearts. Šperky od Dosisg6c. A looks dali dohromady Sethem Prattem, Sumanem Gurungem, Renee Masoomian, Iggym Solivenem, Anastasií Vikhorevou a Galediem.

Byla pro mě důležité ohleduplnost k životnímu prostředí, zejména u videa této velikosti. Chtěla jsem, abychom nepřeháněli produkci a nevytvářeli příliš mnoho nových věcí. Takže můj hlavní bílý plášť ve videu byl vyroben z recyklovaných starých svatebních šatů. Také jsme použili látky z deadstocku na oblečení tanečníků. To je materiál, který byl dlouho uložen ve skladech. Použili jsme i kousky z mého archivu - reinterpretované staré kostýmy. Bylo tam pár nových kousků, ale snažili jsme se vytvořit něco, co se celou dobu ponese v duchu lásky, něco, co bylo vytvořeno s opravdu vřelým srdcem a s ohledem na komunitu.

Jaký máte pocit z hotového videa? 

Vždycky cítím určitý pocit hrdosti na svou práci, ale tentokrát se opravdu cítím zcela v souladu se vším, čím se toto video stalo.

A co album - jak se cítíte, když jste konečně Mayhem představila světu?

Především je to naprostá výsada a čest mít možnost vydat hudbu, na kterou se tolik lidí těšilo. Cítím se opravdu poctěna, že jsem zpěvačkou, skladatelkou a producentkou hudby, která se může stát soundtrackem nějakého momentu nebo části vašeho života, pokud si to tak vyberete. Album se jmenuje Mayhem, aby zachovalo vzpomínku na část mě a na část života, která není vždy snadno přijatelná. 

Bylo těžké pojmenovat album Mayhem, protože si opravdu nepřeji, aby ten pocit byl skutečný. Jsem také člověk plný naděje. Jsem někdo, kdo sní, ale myslím, že jsem nakonec došla k tomu, že jde o všechny ty zlomy, které nás formují, o zlomy ve světě a chaos všeho, co nás nakonec učí síle radosti, tanci, pláči, smíchu, poslouchání hudby, držet se svých přátel a rodiny... Album je zábavné a líbila se mi ta kontrastní představa zábavné desky, která se zároveň jmenuje Mayhem. 

Moji fanoušci mi vždy připomněli, že v sobě máme vzájemnou oporu. Toto album je opravdu všechno, co jsem jim mohla dát. A doufám, že vědí, že je pro mě výsadou tvořit hudbu pro ně. A moc děkuji za přijetí LG7. Je na cestě. A je to to, co mohu právě teď nabídnout světu.

Můžete se s námi podělit o některé své hudební inspirace pro Mayhem? 

Na albu je hodně průmyslové inspirace s různými zvuky. Je tam také přechodový moment, který čerpá z hudby devadesátých let – takový elektro-grunge vzdor. To období v hudbě, které bylo reakcí na hudbu, která mu předcházela. A pak divadelní rock Davida Bowieho, Prince, Radiohead. Byla jsem inspirována hudbou, která zakořenila v mých žilách. 

Poslouchám hodně instrumentální hudby, když nepracuju, protože je to nesmírně relaxační. Vyčistí mi to hlavu a dává mi to jinou paletu, abych se připravila na to, co chci vyjádřit. Někdy se při tvorbě alb plně ponořím do jednoho hudebního stylu a poslouchám všechno v tom žánru. Jindy je to spíše o mixu všech mých inspirací. Album je také z produkčního, hudebního i zvukového hlediska v souladu s myšlenkou Mayhem. Jsou tam všechny ty věci, které možná nedávají smysl, ale přesto k sobě patří. A vím, že bude těžké to definovat, ale všechno to do sebe zapadá, protože je to všechno já.

Jak byste popsala proces tvorby tohoto alba? Mluvila jste hodně o zábavě a radosti. Projevilo se to při jeho tvorbě stejně jako v hotovém výsledku?

Bylo to nádherné. Byla to zábava. A taky to bylo vážné. Když pracuju, beru to opravdu vážně. Některé písně jsou plné hněvu, jiné mají momenty humoru a sebevědomí. Pro mě je to také o chaosu ženství. Cítím všechno a procházím si tím vším. Ale radost je i v tom, že mou prací je tvorba hudby. A nakonec, po všem, čím jsem prošla, a po úvahách „Jak dostanu tenhle industriální pseudo-beat z 2000s, aby seděl s elektro-grunge zvukem, a jak spojím něco jako Bowieho funky nahrávku s tímto 80s synth popem…“, je radost v tom, že jsem to všechno dokázala propojit smysluplně. Chci, aby lidé tohle pocítili. Možná to u této desky nenajdou, protože to není něco, co sami vytvořili, ale doufám, že to uvidí jako vyjádření toho, co je možné.

Cítíte se obzvlášť zranitelná vzhledem k tomu, jak je toto album osobní?

Snažím se nebrečet, když mluvím o své hudbě, protože kdykoliv o ní mluvím, chce se mi brečet. Jsem rozhodně přehnaně syrová osoba. Hudba mi brnká na strunu, která je hluboko v mém těle. A myslím, že pro některé lidi to moje hudba může udělat také. Hudba nás oživuje novým způsobem. Moje nejoblíbenější věc na hudbě je, že místnost má určitou atmosféru. A pak pustíš desku a je to jako kouzlo, atmosféra se změní. 

Takže ano, rozhodně si myslím, že toto album je velmi zranitelné. Nesnažím se hrát žádnou postavu, jako jsem to dělala s Chromaticou, Joanne nebo ARTPOP. Tam všude byly nějaké postavy. U Mayhem je to všechno o mně jako skladatelce, je to skutečné. Celkově mám speciální vztah ke každé písni na albu. Každá má své místo a vytváří příběhový oblouk, který začíná něčím znepokojivým a končí nadějí, kterou jsem našla při tvorbě tohoto alba se svým partnerem. A teď můžu pokračovat v tomto chaosu s někým dalším. Jsme v tom spolu.

A nakonec, fanoušci by rádi věděli o vašich živých vystoupeních a co pro ně chystáte...

Nemůžu to ještě prozradit, protože na tom stále pracujeme. Ale jsem nadšená z Coachelly. Chci, aby lidé usmívali, smáli se, tancovali a co nejvíc se bavili. Myslím to vážně. Kdybyste si z dnešního rozhovoru měli něco odnést, řekla bych, že v mém životě, v mé rodině, která zahrnuje i mého partnera Michaela [Polanskyho], naše psy a přátele, je to moje priorita. A hned vedle toho je to, aby se lidé usmívali. Chci, aby se každý usmíval navzdory chaosu.