Millie Tang: Dnes mají barmanky víc příležitostí než kdy dřív

Večer, který rozhodl o nejlepším barmanovi České republiky, měl napětí finále tenisového grandslamu a vizuál módní přehlídky. Ve Sloupovém sále Fantovy budovy se odehrál jedenáctý ročník soutěže Diageo Reserve World Class, na jehož konci stál jen jeden vítěz: Luca Cerqueglini. „Bylo to jako sen, když jsem uslyšel své jméno. Soutěže jsem se účastnil už popáté a letos jsem do toho šel bez velkých očekávání. Chtěl jsem si tu cestu prostě užít a nemyslet na cíl. O to víc mám z vítězství radost," komentoval své vítězství Cerqueglini, který nyní míří na světové finále do Toronta. V porotě usedla i australská barmanka Millie Tang, která za bar poprvé stoupla před čtrnácti lety a dnes patří mezi nejvýraznější osobnosti globální barové scény. V prostoru Sloupového sálu jsme si s Millie Tang povídaly o posunu oboru za poslední dekádu, příležitostech barmanek v muži dominovaném prostředí a důležitosti sociálních sítí.

Jak se vám líbilo pražské finále? 

Je vždy velkou ctí být pozvána jako porotkyně do finále soutěže World Class – zvlášť v zemi s tak silnou globální reputací. Česká republika je známá vysokou úrovní barmanů a barové kultury, a bylo skvělé to vidět na vlastní oči. V Praze jsem byla poprvé a úroveň talentu mě opravdu ohromila. Upřímně – všech dvanáct finalistů by mohlo postoupit do světového finále a uspět.

Svět koktejlových soutěží není pro každého úplně srozumitelný...

Je to poměrně uzavřený svět. Koktejly jsou pro většinu lidí spíš občasnou záležitostí, takže představa, že za nimi stojí nějaký prestižní svět, není úplně intuitivní. Ale povědomí roste – pomáhají tomu například žebříčky jako World's 50 Best Bars nebo další ocenění. Přesto je samotné hodnocení, bodování a rozhodování o vítězi složitý proces, který není snadné vysvětlit.

Je to podobné i v Austrálii? 

Ne tak úplně. Myslím, že průměrný Australan o World Class nebo koktejlových soutěžích moc neví. Naše kultura pití je podobná té britské – hospody, drinky po práci, hodně piva. Koktejly jsou samozřejmě populární, ale ne tak výrazně jako v místech s etablovanější koktejlovou scénou.

Kde aktuálně působíte a co vás tam baví nejvíc?

Nedávno jsem se přestěhovala do Paříže – asi před šesti měsíci – a pracuji v nově otevřeném baru Devie. Vede ho dvojice, která dřív působila v prestižním Red Door. Jejich filozofie stojí na udržitelnosti a sezónnosti - třeba vůbec nepoužíváme led. Je to pro mě velká - a skvělá - změna. Nikdy předtím jsem nežila mimo Austrálii, takže práce s lidmi, kteří posouvají hranice oboru, je opravdu inspirativní. Předtím jsem dva roky pracovala na volné noze – jako fotografka, konzultantka, cestovala jsem a dělala eventy.

Co vaší práci nejvíc ovlivňuje?

Těžko jmenovat jeden konkrétní zdroj inspirace. Vždycky jsem měla problém „zvolit si směr“. Do barmanského řemesla jsem se zamilovala kvůli lidem a příležitostem, které přináší. A ty se časem vyvíjely způsobem, jaký jsem si na začátku nedokázala ani představit. Dokud mě to baví a naplňuje, chci v tom pokračovat.

Hodně cestujete. Kdybyste měla vybrat tři místa na světě, kde se dá vypít skvělý koktejl, jaká by to byla?

Za prvé, Čcheng-tu v čínské provincii S’-čchuan. Barová scéna je tam svěží, kreativní a v plném rozkvětu. Strávila jsem tam šest měsíců jako hostující barmanka a bylo to moje první setkání s Čínou – to místo má pro mě speciální význam. Druhým je Mexico City. Absolutně ho miluju. Jsou tam dva z mých nejoblíbenějších barů – Handshake a Tecan. To město má prostě magii. A třetím místem je Sydney. Je to můj domov, barová scéna tam neuvěřitelně žije a mám tam spoustu přátel. Takže musím dát shout-out Austrálii!

Organizujete různé pop-ups. Kde byste chtěla mít další?

Určitě někde, kde jsem ještě nebyla – a upřímně, Praha by byla úžasná. Lidé tu mají k barové kultuře silný vztah, bary jsou dobře rozvinuté, město je krásné, přehledné a bezpečné. Takže ideální kombinace.

Jak se za poslední dekádu podle vás změnil svět koktejlů?

Dost zásadně. Když jsem začínala v Brisbane, byly ve městě jen jeden nebo dva koktejlové bary. Lidé pili hlavně pivo, limonádu a domácí víno. Koktejly byly jednoduché – většinou klasiky nebo drobné variace. Největší změnu přinesly sociální sítě. Před pandemií skoro žádný barman nebyl na Instagramu, bary často neměly online přítomnost. Ale během pandemie se všechno přesunulo online a barmani si mohli vybudovat vlastní osobní značku – nezávisle na podniku. Změnilo to vnímání celého oboru. Najednou bylo možné mít kariéru jako jednotlivec. Jasně, někteří starší barmani nostalgicky vzpomínají na „staré časy“, kdy to bylo víc o lásce k řemeslu. Ale tehdy s tím často přicházely i toxické vzorce – přepíjení, nezdravý životní styl. Dnes je víc osvěty, větší důraz na zdraví. Lidé hledají příležitosti k cestování, spolupráci se značkami, někdy i propojení s wellness. Je to nová generace – a většinou k lepšímu.

Jaké by podle vás měly být hlavní důvody, proč se někdo rozhodne stát barmanem?

Hodně záleží na tom, kde žijete. Ne všude jsou stejné pracovní podmínky. Ale pokud mám vybrat tři důvody: Za prvé – milujete lidi. Pokud jste společenský typ a dělá vám radost dělat radost ostatním, tahle práce vás naplní. Lidé si často myslí, že barmanství je hlavně o nápojích, ale ve skutečnosti je o těch, kterým je podáváte. Za druhé – milujete chutě a kreativitu. Pokud vás baví jídlo, pití nebo kulinářství obecně, barmanství je obrovský prostor k objevování. Kulinářské techniky jsou čím dál víc součástí barového světa. A zatřetí – pokud milujete kulturu: módu, hudbu, film, sport. Barmanství se s těmito světy často prolíná. Já jsem pracovala třeba na projektech pro filmový festival v Cannes nebo s NBA. 

A jaké to je být ženou v tomhle odvětví? Lidé často mluví o překážkách – ale co příležitosti?

Je důležité mluvit o obojím. Rozhovory často zdůrazňují těžkosti, ale existují i specifické výhody. Možná to není populární názor, ale pokud jste dnes žena nebo nebinární osoba a chcete spolupracovat se značkami, máte velkou šanci. Značky chtějí diverzitu, různé perspektivy. Když posadíte do místnosti 20 bílých mužů, pravděpodobně dostanete 20 podobných odpovědí. Ale pokud je to skupina různých genderů, kultur a původů, vznikne mnohem pestřejší paleta nápadů – i drinků.

Jednou z nejlepších věcí na tom být ženou v tomto oboru je možnost potkávat další inspirativní ženy. Je něco výjimečného na tom být v místnosti plné talentovaných žen, které se navzájem podporují. Je to stále vzácné – a velmi silné. Letos se do finále soutěže dostaly čtyři ženy. Jako porotkyně je to náročné – člověk jim chce fandit, ale zároveň musí být nestranný. Vyhrát musí ten nejlepší. Tak se tenhle obor posouvá dopředu.

Využila jste někdy mentorský program nebo vás někdo profesně vedl?

Upřímně, měla jsem štěstí. Nemyslím, že bych narazila na zásadní překážky – nebo jsem je možná ani nevnímala. Neměla jsem konkrétního mentora, neprošla jsem žádným programem. Učila jsem se praxí. Byla jsem ve správný čas na správném místě – hlavně během pandemie. Už tehdy jsem měla na Instagramu malé publikum a jakmile se všechno přesunulo online, oslovily mě značky. To nastartovalo úplně novou kapitolu mé kariéry. V poslední době se nejvíc učím od lidí, se kterými spolupracuji. Přijala jsem i projekty, na které jsem se zpočátku necítila – ale byla jsem vždy upřímná, a to mi pomohlo vybudovat silná partnerství. 

Dva lidé ale ovlivnili můj pohled na sociální sítě zásadně: bývalý kolega z baru v Brisbane, který mi ukázal jejich potenciál, a moje kamarádka – umělkyně a spisovatelka. Na internetu je neuvěřitelně otevřená a ukázala mi, jak mohou sociální sítě sloužit i k vytváření opravdových, emocionálních vazeb – nejen k propagaci.