Stres je neodmyslitelnou součástí dnešního hektického života. Jsme neustále vystaveni různým tlakům a informačnímu přetížení. Každý stres prožívá rozličně, a i když může být způsoben nejrůznějšími faktory, chemická reakce v těle je vždy stejná. Nejběžnější spouštěče neboli stresory zahrnují fyzické, psychické a sociální aspekty našeho života. Někoho stresuje mluvení na veřejnosti, někoho naopak hlasité ticho. Existují univerzální stresory, kterými jsou například alkohol, tabák, hluk a intenzivní osvětlení. Relativně nově pojmenovaným jevem je technostres, který před čtyřiceti lety poprvé popsal americký psychoterapeut Craig Brod jako onemocnění moderní doby. Souvisí právě se zmíněným informačním přetížením, všudypřítomnými stimuly, modrým světlem a dalšími aspekty technologií.
Biologické okénko: co se děje v našem těle?
Jakmile naše smysly zaregistrují stresový spouštěč, spustí se kaskáda biologických procesů, které mají naše tělo na časově omezenou dobu obrnit. Signály ze smyslů registruje amygdala (té vděčíme za zpracování emočně zabarvených prožitků), která je interpretuje. Pokud zaznamená nebezpečí, posílá informace do řídícího centra mozku, hypothalamu. Hypothalamus funguje jako velitel autonomního nervového systému a má na starost jeho hlavní složky – parasympatikus a sympatikus. Parasympatikus si můžete představit jako brzdu, je aktivní při odpočinku a organismus tlumí. Sympatikus je naopak plynový pedál, který tělo aktivuje, když hypothalamus vyšle tísňový signál. Po jeho aktivaci se spustí stará známá reakce bojuj nebo uteč, nadledvinky jsou pověřeny vypuštěním adrenalinu do krevního oběhu a v prefrontálním kortexu se uvolní neurotransmitery dopamin a noradrenalin, díky kterým zbystříme. Následují reakce těla, které nám jsou důvěrně známé. Zrychlí se nám tep a dech, srdce bije rychleji a naše smysly zostří. Zvětšuje se kapacita plic, aby do mozku proudil dostatek kyslíku a my zůstali bdělí. Jakmile počáteční fáze pomine, vstupuje do hry osa HPA – hypothalamus, hypofýza a nadledvinky. Ta udržuje sympatikus při životě a podnítí uvolnění stresového hormonu kortizolu, který stimuluje tvorbu nového krevního cukru především z bílkovinných zásob. Díky tomu nám přibude energie. Jakmile akutní hrozba pomine, kormidlo převezme parasympatikus a stiskne pomyslnou brzdu.
Hrozba v podobě chronického stresu
V dlouhodobém měřítku si stres, který má za jiných okolností zachránit život, vybírá daň na zdraví. Nemalou a všem asi dobře známou. Spojuje se s ním deprese, úzkost, obezita a vysoký krevní tlak. Osa HPA zůstává aktivní, ale jede jen na půl plynu. Kortizol zvyšuje chuť k jídlu a zároveň narušuje rovnováhu v mikrobiomu a hraje roli u IBS (syndromu dráždivého tračníku) nebo zánětu střev. Svaly zůstanou v tenzi, což může způsobit migrény. Naruší se rovnováha mezi sympatikem a parasympatikem, což vede k pocitu vyčerpání… Může to působit tak, že naše tělo v tomto aspektu pracuje až na hraně sebedestruktivity, ale nelze mu to vyčítat. Celý tento komplexní systém biologických reakcí byl vytvořen jako evoluční mechanismus za účelem ochrany života a dalšího rozmnožování našeho druhu. Mozek si tyto procesy osvojil už miliony let nazpět, kdy se lidé potýkali s doopravdy životu nebezpečnými hrozbami a tímto způsobem jim tělo podávalo pomocnou ruku. Bohužel si ale mozek ještě nezvyknul na dnešní rychlou dobu a rozdíl mezi medvědem a neúprosným deadlinem nerozezná.
Může být stres pozitivní?
Eustres, označovaný také jako pozitivní stres, je spojen s výzvami a stimuly, které mohou jednotlivce motivovat k lepšímu výkonu a dosažení cílů. Tato forma stresu je často krátkodobá a povzbuzující. Například při přípravě na důležitý projekt nebo soutěž může eustres poskytnout potřebnou motivaci a podnět k efektivní práci. Naopak distres neboli negativní stres je spojen s nepříjemnými situacemi, které mohou způsobit úzkost a celkové nepohodlí. Distres může být dlouhodobý a mít škodlivé důsledky pro fyzické a duševní zdraví. Může být způsoben dlouhodobým pracovním tlakem nebo konflikty v osobním životě.
Co s tím?
Podle Kelly McGonigal, známé health koučky, má náš přístup ke stresu velký vliv na to, jaký má na nás dopad. Místo toho, abychom stres vnímali pouze negativně, McGonigal zdůrazňuje, že můžeme chápat stres jako příležitost k růstu a podporující reakci těla při vystoupení z komfortní zóny. Tento koncept je v rozporu s tradičním chápáním stresu jako něčeho škodlivého pro naše zdraví, ale je podpořen studiemi, které důležitost pozitivního pohledu na stres zdůrazňují. Během stresových situací se v našem těle dokonce uvolňuje oxytocin, známý též jako "hormon lásky". Oxytocin má schopnost posílit sociální vazby a podporovat empatii. Tato fyziologická reakce na stres může podporovat vzájemnou pomoc v obtížných situacích. V konečném důsledku to znamená, že negativní pohled na stres má škodlivější účinky než stres samotný. A naopak přijetí stresu jako přirozené součásti života a hledání způsobů, jak si z něj vytvořit kamaráda, může mít benefity pro naše celkové psychické a fyzické zdraví.
Zdroj: health.harvard.edu, wikipedia.org, National Library of Medicine, Medical News Today, Youtube
