Před pár dny byla na filmovém festivalu v Karlových Varech uvedena premiéra dlouho očekávaného snímku Hranice lásky. Téma filmu je natolik silné, že v nás rezonovalo ještě pár dní po jeho zhlédnutí. Debatovali jsme, přemýšleli a sami sobě si kladli otázky, jejichž odpovědi jsme si často nechávali pro sebe. Jedno je jisté... Klasický model vztahu, alespoň tak, jak jej velká většina z nás chápe, znamená, že jsou ve vztahu dva, ti si nějakým způsobem patří, mají mezi sebou pouto a žijí ve svém vlastním světě. Mají své hranice lásky, za které nikoho dalšího nepouští. Co se ale stane, když jeden z nich začne toužit po novém dobrodružství? Po dobrodružství, které je nové, jiné, extravagantní a pro mnohé zcela nepochopitelné... Do tohoto dobrodružství ale nechce jít potají a sám. Chce do něj jít se svým protějškem a zcela otevřeně se o všem bavit. Vše sdílet a být až vražedně upřímný...
Zpočátku to může být sexy a vzrušující zábava. Pokud se bavíme v teoretické rovině. Představte si ale, že váš protějšek bude chtít přejít od skutků k činům. Jak se zachováte? Zprvu budete dozajista v šoku. Nejspíš budete chtít toho druhého pochopit, začnete přemýšlet. A co se stane potom? Dovedete si představit, že vás váš partner na chvilku vědomě „opustí“, vy to budete vědět a navíc s tím budete v pohodě a nakonec si ještě vzájemně sdělíte své pocity?
Životní styl, kdy osoba žije v několika milostných vztazích – to je polyamorie. Tolerance, důvěra, akceptování dalších vztahů… Pro někoho naprosto nepředstavitelný scenář. Pro jiné denní rutinou, kterou žijí a možná jim i vyhovuje. V první chvíli se možná může zdát, že jde o pouhý poměr s někým jiným bez pocitu toho, být nevěrný. Proč taky. Můj partner o tom přeci ví. Je to všechno v pořádku a je mi fajn. Ale jak je tomu druhému? Opravdu byl váš nápad i jeho a je tohle cesta po které chcete společně jít? A jak dlouho? S kolika partnery?
Polyamorní vztahy vznikaly už na přelomu 60. a 70. let minulého století v americké Kalifornii. Nejsou tedy žádnou novinkou či horkým trendem dnešní doby. Podle Daniela Saynta, zakladatele New Society for Wellness, stojí za znovuzrozením polyamorních vztahů mileniálové. „Uvědomují si chyby, které udělali jejich rodiče a snaží se je nezopakovat. Jsou si vědomi toho, že v některých vztazích monogamie nefungovala, a tak hledají nové formy vztahu“. Podle nich možná účinnější. Manželství a pevný svazek je podle mnohých přežitek a na vzestupu by tak měla být volnost a svoboda. A to i ta ve vztahu. Nakonec proč by měla být svoboda jen privilegiem lidí, kteří žijí single? Polyamorii a její šíření nahrává také velké množství příležitostí k seznámení. Nejrůznější aplikace dávají tomuto trendu jasnou zelenou. Nikdy dřív nebylo tak snadné se seznámit, jako je tomu nyní. Nikdy dřív nebylo tak snadné podvádět s vědomím toho, že se to smí… Že je to dovolené a snad i přípustné… Omluvitelné...
Je důležité uvědomit si, co od vlastního vztahu vlastně očekáváme a kterým směrem se s dotyčným chceme vydat. Jestli jste oba na stejné vlně a jste připraveni vstříct novým zážitkům, nikdo nemá právo vás soudit ani jakkoliv hodnotit. Je to váš život, vaše rozhodnutí a je to tak naprosto v pořádku. Pokud ale cítíte, že tuhle zábavu chce jeden z vás víc, než ten druhý, nejspíš by mělo vše zůstat v teoretické rovině. Vždyť i představy dokážou být zatraceně sexy a dokáží uspokojit oba dva. Není potřeba do svých ložnic pouštět další osoby. Jedna poloha je totiž vzrušení a prvotní „wow“ efekt. Druhá rovina je mnohem hlubší. Ta psychická a emoční. Je spousta vztahů, kde jeden dělá něco jen kvůli tomu, aby udělal radost tomu druhému. Je potřeba si ale uvědomit, že tahle hranice má opravdu tenký led. A né vždy se dají kraje ledu znovu zocelit natolik, aby časem nepopraskaly a z pevných mantinelů se nestalo něco, co se dá těžko uchopit, natož popsat.
Zdroje: Wikipedia Commons, Elle.com
