Borisi! Baví mě, že o tvých kolekcích neslyšíme každou sezónu, ale stále víme, že na scéně jsi a těšíme se na to, až zas vyrazíš s celým ansámblem rób na runway. Jaký bude Borisův návrat na módní molo? Co od tvé kolekce můžeme očekávat tentokrát?
Tuto sezónu jsem měl potřebu udělat occasionwear kolekci. Už jen z toho principu, že skoro všechny modely které jsem ušil za poslední rok pod svým jménem byly určeny právě pro nějakou speciální příležitost, event, večírek, gala… Takže kolekce Salon de nuit bude velmi důstojná, opulentní, elegantní a velmi glamour.
Jde o návrat k tvé vlastní značce, nebo jsi ji nikdy docela neopustil?
Ano, beru to jako návrat, kolekce je takovou cestou zpět na módní molo. Během odmlky od své značky jsem však měl dost času nad celým brandem přemýšlet. Popálil a poučil jsem se z mnoha zkušeností za tu dobu...
Zatímco obvykle převážně pracuješ jako krejčí, v tichosti tvoříš střihy a modely pro jiné a netajíš se tím, že tě tato spolupráce baví a naplňuje, teď budeš zas zpět zároveň i v roli návrháře. Pracuješ pak na kolekci úplně sám? Kolik času jsi nad kolekcí tedy už strávil?
Samozřejmě se nyní věnuji skoro výhradně své kolekci a práci pro Honzu Černého, se kterým jako s jediným designérem úzce spolupracuji, jsem musel na chvíli poněkud pozastavit. Ale rozhodně v této spolupráci pokračujeme. Myslím, že je pro nás oba velmi obohacující a já díky ní mám příležitost pracovat se zcela odlišnými principy, materiály a stylem. Jinak svoji kolekci od idejí, střihů až po její samotné ušití tvořím celou sám. Samozřejmě během celého procesu konzultuji její podobu nebo inspiraci s radou odborníků a mně blízkých lidí. Kvůli stěhování a zařizování nového salonu se mi podařilo na kolekci začít pracovat až někdy v polovině února, takže to budou tak dva měsíce práce na ní. Což je naprosto šílené vzhledem k tomu, jak jsou mé modely střihově a technologicky náročné.
Jak dlouho ti pak trvá jedna taková róba od střihu přes prototyp k výslednému modelu?
Jak která. Záleží na jejím charakteru, na detailech, náročnosti střihu nebo materiálu. Pokud je dejme tomu tedy róba šitá na míru, umí se celý proces prodloužit četnými zkouškami, které jsou potřebné k tomu, aby model seděl dokonale. Stane se také, že je model nutné zhotovit na akci, která se koná za týden od první schůze. Myslím, že v takovém případě sice většinou řeknu, že to tedy sice je možné, ale z mého výrazu ve tváři asi každý umí vycítit, že v tom případě toho moc nenaspím. Pak je také zcela samozřejmé, že klient vyhotovení může čekat také s extra finančním obnosem navíc.
Je šití na míru docela jiné než šití ucelené kolekce?
Je. A to už jen minimálně v tom, že kolekce je prezentována na modelkách, které mají stejnou postavu. To proces práce na kolekci značně urychlí, jelikož všechny šaty sedí pak všem modelkám. Proto mají modelky jednu velikost. Je to tak odjakživa a myslím, že bude logické, pokud to tak zůstane. Zde nejde o žádnou diskriminaci. Je to náš už skoro 150 let zažitý proces. Takže šití na míru je potom o hledání správného objemu a tvaru na konkrétní postavu. Zahrnuje početnou sérii zkoušek, aby oděv dané klientce lichotil. To také neocení každá klientka.
Kdo jsou tví klienti?
Právě proto jsou mé klientky ženy, které tento proces ocení, na model si rády počkají a o to víc mají z něj radost při nošení.
A koho bys obléknout jednou chtěl?
Většina mých snů by se ideálně odehrávala několik dekád předtím, než jsem se narodil. Tak doufám, že někdy v životě po životě bude mít na sobě mé šaty například Maria Callas nebo Audrey Hepburn. Ale pokud se bavíme o reálných ženách, tak kteroukoli dámu s názorem, se kterou si porozumím, a osud nám protne cesty.
Jaký motiv stojí za zrodem konkrétně této dnes představené kolekce?
Kolekce vznikala velmi spontánně a za pochodu. Samozřejmě vychází ze siluet a střihů z mého dosavadního archivu. Snažil jsem se tyto siluety co nejvíce přepracovat a zdokonalit. Nacházejí se v ní například i návrhy, které vznikly ještě během studia na univerzitě nebo dokonce ještě na střední škole. Skicy, které mi byly tak blízké, zhmotňovaly esenci mé tvorby, ale nikdy se mi je nepodařilo přetavit do konkrétního modelu pro show. Samozřejmě motiv, který spojuje všechny tyto modely, je silná láska ke řemeslu a siluetám velkých couturiérů minulého století. Nachází se v ní i motiv kohoutí stopy, který se nějak spontánně a nenápadně dostal do mých moodboardů a skic už od nepaměti. Miluji tkané materiály a vlnu, tak je asi zcela automatické, že mě inspiruje právě kohoutí stopa – tradiční vzor tkaných vlněných látek.
Proč prezentace právě v rámci MBPFW a ne jinak?
V té době jsem se sám rozhodoval pro svou vlastní show. Mercedes-Benz Prague Fashion Week mě sám oslovil a naše koncepty si byly blízké... A tak se tak stalo.
Co můžeme od tvé show očekávat? Bude se konat v Andazu, proč jsi zvolil tuto lokaci a ne chuchelské závodiště?
Od začátku jsem věděl, že půjde o kolekci occasionwear módy a tím pádem jsem chtěl i pro její prezentaci nějaký speciální prostor, nebo minimálně aby se nějakým způsobem odlišila. Prostor Collegia hotelu Andaz je velmi důstojný a honosný, myslím, že k sobě pasují.
Práce kterého návrháře tě v poslední době zaujala?
Například kolekce Daniela Roseberryho pro couture dům Schiaparelli. A také až teď jsem se dostal k objevování a zkoumání kolekcí Yvese Saint Laurenta, kterého jsem dosud vnímal trochu skrz prsty.
Jaká byla první věc, kterou jsi kdy ušil?
Když vynechám šaty pro Barbie nebo plátěnou tašku, tak to byly šifonové šaty s korálkovými detaily.
A jaká poslední?
Velké večerní z temně fialového sametu.
Kam povedou tvé další kroky?
Nemám velké ambice prorazit do světa. Kdysi jsem toužil pracovat v Paříži pod střechou couture domu, nicméně když vidím jejich směr a generičnost, jsem mimořádně vděčný, že jsem právě v Praze. Chtěl bych pokračovat a rozvíjet svou salonovou tvorbu, nadále spolupracovat s Janem Černým a představovat své kolekce, pokud budu cítit potřebu je vytvořit. Ale člověk nikdy neví, kam ho to zavane.
Zdroj: Autorský článek
