Moje prsa, můj život

Existují ideální prsa?

Feministická filosofka Germaine Greer ve své knize Eunuška píše: „Žádná prsa nejsou nikdy ‚akorát‘ – vždy jsou příliš malá, příliš velká, špatně tvarovaná anebo příliš ochablá. ‚Ideální‘ prsa jsou umělým výtvorem a vzhledem k této umělosti a nereálnosti je obtížné stanovit přesná kritéria toho, jak mají vypadat: v každém případě je třeba se co nejvíce přiblížit ideálu.“ Ale jak vlastně vypadá, když ho každá kultura vnímá jinak? Potvrzuje to i studie Jana Havlíčka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, která zkoumala, zda je mužská preference ovlivněná prostředím, ve kterém lidé žijí. Tým vědců zjistil, že zatímco muži z Kamerunu dávají přednost větším prsům, Češi a Brazilci střední velikosti, napříč kulturami však muži oceňují pevné poprsí, což může souviset s věkem a tím pádem plodností. Takže minimálně na pevnosti se včetně mužů shodneme. Ale co velikost? Podle statistik, které říkají, že zvětšení a modelace prsou patří mezi nejčastější výkony z oblasti plastické chirurgie, víme, že se s ní dá velmi dobře pracovat. Potvrzuje to i primářka Lucie Kalinová z Brandeis Clinic by Lucie Kalinová, která na své klinice provádí tento zákrok napříč věkovými kategoriemi. Přání žen jsou různá.

Prosím, vyrovnat a zvětšit! 

„Někdy se jedná jen o srovnání určité asymetrie, jindy klientka touží po zvětšení prsou o více velikostí, protože má pocit, že bude vypadat a hlavně se cítit lépe,“ říká primářka. V rámci konzultace společně zkusí několik variant, které teoreticky připadají do úvahy k danému typu postavy, a v rámci konzultace společně proberou všechna pro a proti. „Někdy žena dokonce zjistí, že takový zákrok není pro ni. Jiná si vezme čas na rozmyšlenou, poradí se s kamarádkou nebo partnerem, další okamžitě začne plánovat život s novými prsy,“ vysvětluje primářka. Jednou z těchto žen byla i moje čtyřiatřicetiletá kamarádka Karolína, která se pro vylepšení prsou rozhodla po dvou dětech. „Říkala jsem si, že když si do nich dám menší implantáty, vše se vrátí do původního stavu,“ vypráví mladá podnikatelka, která se pro ně vydala na jednu pražskou kliniku. Až do operace bylo všechno v nejlepším pořádku. Poté se ovšem dostavily komplikace.

Když se představy nepotkají s realitou

„Ty jsou samozřejmě rizikem jakéhokoli zákroku,” vysvětluje primářka Kalinová a poučuje mě o jejich rozlišení na obecné, tedy ty, které se mohou objevit při jakémkoli chirurgickém výkonu (krvácení, infekce či nadměrná produkce tělní tekutiny), a dále specifické. „V případě augmentace (zvětšení) se jedná o nadměrný projev imunitního systému, který odmítá implantát. Dále to mohou být kapsulace neboli svraštění vazivového pouzdra kolem implantátu nebo pak problém se samotným implantátem, ale na ty dnes již jednotliví výrobci dávají doživotní záruky,“ vysvětluje mi vedoucí lékařka. Karolínina cesta za dokonalými prsy nakonec skončila těžkým zánětem, několikanásobnou kapsulací na každém prsu a akutním rizikem otravy krve. „Nakonec jsem strávila deset hodin na operačním sále, aby se podařilo prsa vůbec zachránit. Celá akce mě stála zhruba 300 tisíc, mám doživotní trauma, zjizvená prsa, a pokud bych ještě někdy v budoucnosti měla dítě, těžko říct, zda bych ho mohla kojit,“ vysvětluje Karolína, která se patrně společně s mnoha dalšími pacientkami setkala s takzvanou nemocí z prsních implantátů (Breast Implant Illness). Ta sice v současnosti není oficiálně uznána jako diagnóza, neboť se běžně nezkoumá zdravotní stav žen bez implantátů, ale může znamenat problémy s nervovou soustavou, imunitou, kožní i zažívací potíže či problémy s psychikou. Více se o ní můžete dozvědět na instagramovém účtu @ breast_implant_illness_czech Denisy Sládkové, která zde publikuje poznatky z nejnovějších studií i příběhy reálných žen.

Předběžná opatrnost je na místě

Podle Národního onkologického registru je každý rok v České republice diagnostikováno zhruba 7200 žen s onemocněním karcinomu prsu. 1600 z nich na něj zemře. Neexistuje prevence tohoto onemocnění, ale pouze jeho včasný záchyt, ke kterému napomáhají preventivní mamografická vyšetření, na něž mají jednou za dva roky nárok všechny ženy nad 45 let věku. V Česku v současnosti existuje 160 mamografických pracovišť, bohužel jen polovina Češek, které na toto vyšetření má nárok, je skutečně navštíví.

Prsa, mé nejbližší přítelkyně

Já sama jsem se nechala vyšetřit pár let před čtyřicítkou. Julii se potřetí vrátila rakovina a jednoho dne navždy zmizela z tohoto světa, Simona svůj boj vyhrála. Po amputaci prsou si vítězoslavně koupila lahvičku parfému Baccarat Rouge 540 a raduje se z každého dne. A já jsem pochopila, že smrt není příběh, který se týká lidí ze vzdáleného vesmíru. Mamologické vyšetření na pražské klinice plastické chirurgie bylo to nejmenší, co jsem pro sebe mohla udělat. Lékařka mi po úvodní anamnéze udělala rutinní pohmatové vyšetření a následně přistoupila k sonu. Sondou zkoumala prsa ze všech možných úhlů a na monitoru pečlivě kontrolovala všechno, co potřebovala. Když narazila na útvar, který ji znejistěl, rozhodla se mě odeslat na specializované pracoviště. To bylo něco, s čím jsem rozhodně nepočítala. Nespala jsem ani minutu a na druhý den s prosíkem stála přede dveřmi mamologického centra, kde mi lékařka znovu provedla vyšetření a ujistila mě, že je vše v pořádku a kolegyně patrně viděla jen stín. Zároveň mě poučila, jak správně provádět samovyšetření (každý měsíc vždy po menstruaci) a připomněla mi, abych přišla za dva roky znovu. Byla to neskutečná úleva a zároveň velká lekce o křehkosti života. Nikdy jsem na svoje prsa nebyla opatrnější a něžnější. Od té doby je oblékám jen do toho nejlepšího prádla, mažu nejvyšším SPF a hýčkám je, když jsou napnutá v první den menstruace nebo je snad chci nacpat do příliš těsných šatů.

Zdroj: Researchgate, Healthline