Gastronomie – atraktivní téma, výrazný trend, pro mnohé z nás životní styl. Domácí vaření, nákup a konzumace kvalitních potravin a navštěvování vyhlášených restaurací se staly vyjádřením sociálního statusu. Poslední dekádu jsme vařili podle receptů předních foodblogerů. Ti nám skrze fotografie zveřejněné na svých blozích nebo sociálních sítích servírovali vymazlená jídla v pečlivě vybraných, naleštěných talířích zasazených do harmonicky působících zátiší. Jako by někdo zrovna ukrojil kousek z nedělní bábovky, podával zlatavé lívance (a ještě ani nestihl uklidit kuchyňskou linku), nalil návštěvě voňavou horkou kávu do porcelánových hrnečků po babičce k jablečnému štrúdlu… Tyto situace přece působí tak nenuceně, důvěrně známě. Za každou takovou fotkou je však spousta práce, plánování a promýšlení do posledního detailu. Není náhoda, že vedle bábovky je položená cukřenka – navozuje pocit, že bábovka je čerstvě upečená, zrovna pocukrovaná. Lahev mléka, skořápky od vajec, úhledně rozsypaná mouka a zbylé máslo evokují, že lívance jsou opravdu domácí a byly připraveny z poctivých surovin. A ani to, že hrneček je postavený vpravo nad talířkem, není nahodilé, jeho pozice je předem jasně daná.
Dokonalé nasvícení, znalost správných úhlů, ovládnutí základních pravidel food stylingu, designové nádobí, mramorová pozadí. Tato estetika se osvědčila. Generace foodblogerů se vypracovala na renomované autory úspěšných kuchařských knih, svou pílí a vytrvalostí se dokázala fotkami kvalitativně přiblížit zkušeným food fotografům. Jen samotný recept jako by snad šel někdy trochu stranou… Autoři food blogů jsou kuchařští a pekařští nadšenci, z většiny ale stále poučení laici, podobně jako jejich čtenáři. Oproti profesionálním tvůrcům receptů neznají způsob, jakým se mají uvádět jednotlivé položky ve výčtu surovin, nepřemýšlejí nad detaily v pracovním postupu, které zařídí, aby čtenáři v kuchyni neplakali nad rozlitým mlékem. A tak někteří z nás tomuto typu obsahu přestali věřit. Čest světlým foodblogerským výjimkám.
Pozlátka jsme se přejedli
Možná jste si v poslední době všimli, že načančaným fotkám jídla se už na sociálních sítích nedaří tak dobře jako dříve. Foodblogeři a instagrameři nahrávají Stories, ve kterých své fanoušky úpěnlivě vybízejí k tomu, aby si jejich příspěvky ukládali, hojně je komentovali a oceňovali srdíčky. Instagram přesunul důraz z fotky na video, a pokud uživatelé nezvládli včas naskočit na tvorbu receptů do Reels, jejich dosah je momentálně mizivý. Existuje ale jedna skupina foodies, kteří videoreceptům odolávají, a přesto pod svými fotkami sbírají desetitisíce lajků a počet sledujících jim stále roste: Jedná se o uživatele, kteří postují (zdánlivě) obyčejné fotky všedních pokrmů.
Fotky jídel na sociálních sítích mohou pořád fungovat, jen úspěšné příspěvky už nevypadají tak jako dřív. Estetiku foodblogerů v posledním roce nahradila realističtější, řekněme DIY prezentace jídla. Za touhle změnou stojí hned několik faktorů. Foodblogeři odrostli, spolu s mileniály své vaření pomalu začínají sdílet i zástupci generace Z. Vedle generační obměny došlo také k diverzifikaci food kreativců, kdy obsah už netvoří jen profesionálové v oboru, ale i lidé, kteří se primárně věnují třeba herectví, módě nebo umění, a přinášejí tak do gastronomie jiné pojetí vizuálna. Na to, jak jídlo na sociálních sítích vnímáme my, sledující, mají v neposlední řadě vliv sociální a hospodářské krize, v uplynulých letech pak zvláště krize covidová. Během karantény začali „domácí kuchaři“ se svým okolím více sdílet, co přes den vaří, a se svými příspěvky se rychle stali senzací nejen na Tik Toku. Zájem lidí o pozlátko a naleštěné věci, jak v gastronomii, tak v módním světě, minimálně na čas opadl...
Chcete si přečíst celý článek? V plném znění jej najdete v tištěném vydání březnové ELLE na straně 134. Svůj výtisk si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
Zdroj: autorský text
