Síla marketingu
Píše se rok 1886 a svět poznal vůbec první Coca-Colu. S cukrem se takzvaně roztrhl pytel a začaly vznikat společnosti, které na něm staví svůj byznys. Lidé jsou nadšení. Nejen že sladké potraviny a drinky dobře chutnají, jsou také zdravé… Přesně v tom je totiž reklamní kampaně velkých společností v první polovině minulého století udržovaly. První propagace Coca-Coly vyzdvihovala její léčivé schopnosti, ať už jde o závislosti, nervové poruchy nebo dokonce impotenci. Populární bylo i tvrzení, že pomáhá s hubnutím – je totiž tak sytá, že zažene hlad. Ohledně dalších sladkostí pak panovala představa, že jsou skvělým zdrojem energie a že pomáhají psychickému zdraví dětí, jelikož je činí šťastné.
Viňme tuky
V šedesátých letech se začaly postupně hromadit důkazy o tom, že to s cukry zas tak růžové nebude. Řada vědců byla k údajné léčivosti bílého prášku skeptická. Nicméně nejhlasitější pochyby zaznívaly z úst Johna Yudkina, tehdejšího předního britského odborníka na výživu. V té době americkou společnost trápila četnost srdečních chorob a probíhala diskuse o jejich příčině. Právě Yudkina zarazila jejich korelace se spotřebou cukru. Navíc upozornil na fakt, že lidé jako masožravci konzumovali tuk – který je mimochodem obsažen i v mateřském mléce – odjakživa. Naproti tomu rafinovaný cukr (zbaven veškerých vitamínů, minerálů a vlákniny) je z hlediska evoluce čerstvou novinkou. Sugar Research Foundation, hlavní hybná síla cukrové lobby, označila jeho tvrzení za „sci-fi“. Pod operací s názvem Projekt 226financovala dvoudílný výzkum, který pomohl přetvořit veřejné mínění a obrátit narativ proti tukům. Na základě toho stanovily státní instituce zaměřené na výživu první oficiální dietní směrnice. Ty zněly jasně: hrozba se skrývá v nasycených tucích a cholesterolu. Tohoto výroku se drželi lékaři, potravinářské firmy, ale i ostatní státy. A tak vznikla představa, že zdravá strava je nízkotučná strava.
Cukr je všude
Cukr se stal neodmyslitelnou součástí moderního stravování. Je součástí většiny průmyslově zpracovaných potravin, poněvadž není pouze sladidlem, ale také konzervantem, tedy zabraňuje vzniku a množení bakterií, kvasinek a plísní. Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby dospělí omezili příjem přidaných cukrů na méně než 50 gramů (přibližně 12 čajových lžiček) cukru denně. Tento limit se může zdát poměrně vysoký, jenomže problém tkví v tom, kde všude cukr najdeme. Doporučené denní dávky nevědomky dosáhneme, aniž bychom si dali cokoliv sladkého. Pro představu: naposledy jsme tolik cukru konzumovali na začátku 20. století.
Zdroj: The Guardian, The New York Times
