Za vším hledej ženu
Za vznikem nenávistné mužské komunity incels stojí paradoxně žena – obrazně i reálně. V devadesátých letech jistá žena založila webovou stránku „Involuntary Celibacy project“, která měla sdružovat a podporovat sociálně těžkopádné a sexuálně nevybité lidi. Incelem mohl být kdokoli, kdo nemohl najít delší dobu partnera, neměl vztah ani sex a trápila ho osamělost. Výraz incel je totiž zkratkou sousloví „involuntary celibate“ neboli „nedobrovolný celibát“. Postupně tato všeobecná podpůrná skupina zmutovala do komunity sexisticky smýšlejících a agresivních mužů, která přestává být jen partou frustrovaných kecků vylévajících si svůj hněv na síti, a začíná být i z pohledu amerických úřadů reálnou společenskou hrozbou.
WTF is Incel?
Jak si představit incela? Jako typ muže, který se potýká s psychickými problémy a neúspěchem a svému životnímu zklamání a vzteku dává průchod na diskuzních fórech. Incelové sami sebe ale nevnímají jako chudáčky. Cítí se nadřazeni ženám a i když jsou si vědomi své časté fyzické neatraktivnosti, důvod, proč nemají vztah, spatřují v ženě. Rozmazlenost a vybíravost ženy je v jejich očích příčinou toho, že nemají partnerku. A jsou toho názoru, že žena by si rozhodně muže vybírat neměla. Toho rozhodnutí by za ni měl zkrátka dělat muž.
Incelové jsou ve vztahu k ženám zahořklí. Nejde jim zřejmě upřít, že si mohli projít situacemi, kdy se k nim ženy nemusely zachovat právě nejlépe. Namísto toho, aby se ale snažili přijít na to, proč byli odmítnuti a případně něco vylepšit, ať už na svém vystupování nebo vzhledu, začnou v sobě vůči ženám živit vztek a nenávist.
Pomsta celé společnosti
Nejčastějšími tématy na incel fórech jsou pocity méněcennosti, touhy po pomstě a pohrdání ženami. Těm vyčítají, že se s nimi nechtějí vyspat a zároveň to, že se vyspí s každým jiným. Své odmítnutí ženou nazývají „reverse rape“, tedy něco jako zpětné znásilnění. To považují za horší než skutečné znásilnění, za které si beztak žena ve většině případů může sama…
V lepším případě zůstávají incelové jen internetovými tlachaly, kteří svou nenávist ventilují na chatech. Je ale i spousta těch, kteří chtějí ublížit. Nejen slovně, ale fyzicky. Nemálo incelů zvažuje sebevraždu, ale často rozšířenou. Než odejdou ze světa, stanou se hrdiny. Pomstí se ženám a zvrácené společnosti a ublíží jim stejně, jako bylo dosud ubližováno jim. Od roku 2014 se v USA a v Kanadě začaly množit násilné a teroristické činy namířené proti ženám. Příkladem za všechny je třeba případ učitele Scotta Beierleho, který vyrazil na hodinu jógy a vystřelil tam na šest žen, z nichž dvě zabil. Předtím, než obrátil zbraň proti sobě, se nechal slyšet, že „když nemůže najít slušnou holku pro život, najde radši pár šlapek, se kterými zemře“. Dalším oslavovaným incelským mučedníkem se stal Alek Minassian, který v Kanadě najel dodávkou do skupiny lidí. Deset zabil, šestnáct zranil. Svůj čin nazval „misí“ a byl šťastný, že se mu podařilo ji splnit.
Konec feminismu
Za vyšinuté útoky ale nejsou samozřejmě odpovědní incelové, ale ženy které jim nedopřály s nimi mít sex. Odmítnutím rozkoše vychýlily rovnováhu a správné nastavení společnosti a teď za to zaslouží pykat. Cestou ven je jedině vrácení „správných“ pořádků. Tedy vymýcení feminismu, výběr partnera určovaný výhradně muži, potlačení možností antikoncepce a potratů a celkové přistřižení křidýlek, které ženy začaly až příliš nezdravě rozpínat.
Fenomén incel není záležitostí jen Ameriky nebo Kanady. Velmi rozšířená je tato komunita i v Indii, kde si říkají „currycels“. Skupiny, které sdružuje nedobrovolný celibát a neschopnost najít si partnerku, najdeme i v Česku. Myslet si, že změní pohled na věc, lze jen těžko, ale doufejme, že zůstanou izolováni na svých diskuzních fórech.
Zdroj: Wikipedia, idnes.cz, flowee.cz
