Partner je vaše zrcadlo
Na začátku k hádkám dochází výjimečně, jsme nadšení, shovívaví a tolerantní a teprve objevujeme své klady a zápory. Pod náporem čerstvých citů jsme také ochotní nad mnohými věcmi, které by nás u jiných vytočily doběla, přivřít oko. Jak čas ubíhá, věci, které jsme tolerovali, nám začínají vadit a ty vlastnosti, ze kterých jsme byli dříve nadšení, nám najednou připadají nesnesitelné. Ve vztahu více než kde jinde platí, že co dáte, to také dostanete. Pokud na svém partnerovi pouze hledáte negativa a každá věc, která neodpovídá vašim představám, se ihned stává záminkou k sarkasmu nebo rovnou k rozpoutání hádky, můžete si být více než jistí, že toto chování začne partner zrcadlit i směrem k vám. Pak už se vzájemné nenálady a konflikty pouze řetězí. Aby váš vztah nebyl nekonečnou řadou zbytečných půtek, zkuste je přesměrovat tak, aby z nich vztah také profitoval.
Dejte vzteku stopku
Říká se, že hněv je špatný rádce a je to bezesporu pravda. Ve chvíli vzteku se cítíme silní a odhodlaní, máme odvahu si dupnout nebo říct věci, které bychom normálně neřekli. No právě, chtělo by se říct. Ve vzteku sice můžeme najít sílu k upřímnosti, které za běžných okolností brání ostych, ale také jsme schopní ve svých vyjádřeních překročit hranici únosnosti. Upuštění páry ve vzteku je tak úlevné, až téměř vzbuzuje rozkoš. Je to ale jako s alkoholem. Po opojné chvilce přijde nepříjemné vystřízlivění. Řekli jste víc, než jste opravdu chtěli a ranili hlouběji, než bylo úmyslem. Než se pustíte bezhlavě do zápasu, jehož jediným cílem je vyhrát za každou cenu, zkuste se nadechnout a ovládnout svůj vztek. Uvidíte, že několik takových šlápnutí na brzdu vás uchrání spousty nepříjemných následků, a bude mít odezvu i u partnera. Když si všimne, že jsou vaše reakce klidnější, sám se taky ve svých výbuších umírní.
Nevolejte třetí stranu
Ovládnete se, partnerovi nic neřeknete, ale už už berete telefon a své frustrace a vzteky okamžitě sdělujete kamarádce nebo mámě. Sehraje pro vás roli zpovědní vrby i terapeuta v jedné osobě. Je to úlevné, ale zrádné. Konflikt a jeho příčiny totiž vylíčíte ve své verzi a navíc se také většinou svěříte člověku, od kterého se vám dostává podpory. Potvrdí vám, že máte na vztek právo a že problém je na straně partnera. Jenže to vůbec nemusí být pravda. Objektivita jde stranou a konflikt se jenom prohlubuje. Vy jste naštvanější než předtím, protože za vámi stojí někdo, kdo váš nárok na vztek potvrzuje a tím ještě násobí, partner, který se cítí zahnaný do kouta a zostuzený před svědkem vašeho problému, se začne přehnaně bránit. Hádka zbytečně eskaluje. Než příště opět budete chtít popadnout telefon a zavolat své trápení někomu dalšímu, stáhněte ruku. Ne nadarmo se říká, že špinavé prádlo se na veřejnosti nemá prát. To, co byste chtěli říct svému „příteli na telefonu“, zkuste diplomaticky říct svému partnerovi. Popište mu vašima očima, co se stalo, co vám vadí a co byste od něj teď očekávali za nápravu. Věřte, že se doberete nějakého řešení a úlevy mnohem pravděpodobněji, než když to budete pokoutně řešit s někým třetím po telefonu.
Ujasněte si, co si od hádky ve vztahu slibujete
Až se ve vás příště zase začne vařit krev, zkuste se zamyslet, proč se vlastně chcete hádat. Měli jste špatný den, nic vám nevyšlo podle plánu a váš protějšek nedorazil domů tehdy, kdy jste si usmysleli? Potřebujete si na něm jen zchladit žáhu a vylít mu na hlavu všechny své potíže, které jste přes den shromáždili? Nebo se skutečně něčím provinil a udělal něco, co se vás dotklo a nelíbilo se vám to? V prvním případě se raději kousněte do rtu. Partner není váš nepřítel, ale spojenec. Není lepší ho použít jako náruč útěchy místo hromosvodu? Druhý případ vás totiž jen více vytočí. Úleva bude pouze chvilková, pak se budete cítit ještě hůř. Místo zaslouženého klidu a pohody jste si naštvali i toho posledního člověka, který mohl situaci zvrátit. V případě druhém zkuste použít pravidlo zmíněné v předchozím odstavci. Konkrétně, ale s citem řekněte, co vás ranilo nebo naštvalo a co chcete jinak. Jedině když hádku proměníte v diskuzi, máte šanci se dobrat skutečně nějakého konstruktivního řešení.
Zdroj: Autorský článek, psychologie.cz
