Únava level milion
Na začátku září jsem strašně záviděla našemu psovi. Hlavní náplní jeho dnů je spánek a já netoužila po ničem jiném. Únava, kvůli které jsem téměř usínala ve stoje a druhá rýma během tří týdnů mě donutily vznést dotaz, jestli někdo v redakci neví, co s tím. Kolegyně Barbara se na mě podívala a řekla: „A proč si nezajdeš na infuze céčka?“Vitamín C? Jako ten vitamín? Žádný sofistikovný preparát nebo zázračná procedura? Znělo mi to moc obyčejně na to, aby mi to mohlo pomoct. Ale s myšlenkou, že když to nezabere, minimálně mi to neublíží, jsem začala googlit, kde takové infuze podávají.
Síla jednoduchosti
První návštěva spočívala v pohovoru s praktickou lékařkou, odběrech krve a natočení EKG, aby se zjistilo, jestli neexistuje nějaká kontraindikace, kvůli které by mi nemohl být vitamín C podán a také jaké potřeby moje tělo ohledně vitamínů má. Pak jsem si s paní doktorkou domluvila počet infuzí. Pak už to bylo snadné. Po dobu dalších pěti týdnů jsem docházela na kliniku, lehla si v ordinaci na lehátko a sestřička mi aplikovala infuzi roztoku s vitamínem C. Po dvaceti minutách odpočinku na lůžku s kanylou v ruce bylo po všem a mohla jsem jít domů.
Náhoda? Těžko
Dnes je to asi pět měsíců od chvíle, kdy jsem dostala svou první infuzi vitamínu C. Přiznávám, nic extra jsem od toho nečekala, proto jsem si dala s recenzí a nějakým závěrem o této proceduře na čas. Teď už můžu s odstupem času říct, že to byla jedna z nejlepších věcí, které jsem pro sebe za poslední roky udělala. Za tu dobu, kdy jsem na infuze docházela, a taky poté, co jsem procedury ukončila, jsem byla několikrát v kontaktu s nemocnými, nachlazenými, dokonce s kamarádkou, která měla covid. X-krát jsem při procházkách s dětmi nebo při opakovaném přebíhání z auta ven jen v tričku nebo mikině prochladla. Mockrát jsem si byla jistá, že prostě musím onemocnět, protože jindy jsem přesně v takových případech odpadla. Nikdy dřív se mi nestalo, že bych tak dlouho v kuse a navíc po tolika setkáních s nemocí neonemocněla také. První dva měsíce jsem to považovala za náhodu, pak ve mně začala hlodat myšlenka, jestli za to skutečně nemůžou ony infuze. Teď už jsem si tím jistá na 100 %. Moje jediné zdravotní indispozice za posledních pět měsíců byly bolesti hlavy a jednou žaludeční obtíže po operaci. Únava se objevuje nárazově, ale při mém biorytmu, který musím sladit s dětmi a prací, je naprosto běžná. Rozhodně už není ve fázi akutní potřeby spánku v jakoukoli denní dobu. To už nemůžu považovat za náhodu.
Polykat vitamíny nestačí
Pokud si pohráváte s myšlenkou, že stejného efektu dosáhnete polykáním vitamínových kapslí, asi vás zklamu. U mě se nikdy předtím takový efekt nedostavil. A potvrzují to i oficiální informace, které se k infuzím vitamínu C vztahují. Podle nich se nám do těla při polykání vitamínových doplňků stravy větší množství látky nedostane, protože nepronikne přes tzv. střevní bariéru a vyjde z těla během vylučování. K dosažení léčivého účinku vitamínu se musí jeho koncentrace v krvi oproti podání ústy zvýšit až patnáctkrát a toho je možné dosáhnout pouze nitrožilně. Já pro jistotu ještě užívám enzymatický vitamín C v kapslích, ale je to spíše pro můj pocit udržení efektu. Už teď vím, že si na jaře kúru infuzí zopakuji. A vám ji s klidným svědomím také můžu doporučit.
Zdroj: Healthline, Byrdie, Asklepion.cz
