Je naprosto normální, že se člověk cítí vyčerpaně i po celonočním spánku. A že ta únava neodchází a vpije se do našich dnů natolik, že její přítomnost už tak nějak odevzdaně přijmeme. Život je teď rychlý. A únava k němu patří, ne? Akorát že vůbec. Místo akceptování únavy jako utkvělé vlastnosti našeho těla, je třeba najít příčinu. A těch může být – kromě do očí bijící spánkové deprivace – hned několik.
